Kosmova kronika

Kosmova kronikaKosmova kronika (latinsky Chronica Boemorum) je nejstarší česká kronika, která líčí dějiny Čech od mýtických počátků do roku 1125. Napsal ji v letech 1119–1125 Kosmas, děkan pražské svatovítské kapituly. Zachycuje i pověsti o praotci Čechovi, Krokovi a jeho dcerách či Přemyslu Oráčovi.

Latinský název Chronica Boemorum
Autor Kosmas (kolem 1045 – 21. října 1125), děkan pražské kapituly
Doba vzniku 1119–1125
Členění tři knihy: do roku 1035, 1038–1092, do roku 1125
Nejstarší rukopis lipský rukopis z konce 12. století; originál se nedochoval
První tištěné vydání 1602, péčí Marquarda Frehera
Kritická edice Bertold Bretholz, Monumenta Germaniae Historica, 1923

Historie

Kosmas se narodil kolem roku 1045. Ještě roku 1074 navštěvoval pražskou katedrální školu, poté studoval v Lutychu. Počátkem 90. let 11. století se vrátil do Čech a stal se členem pražské kapituly; v letech 1091–1092 doprovázel biskupy Kosmu a Ondřeje do Mantovy k císaři Jindřichu IV. Na kněze byl vysvěcen roku 1099 v Ostřihomi. Byl ženatý s Božetěchou, která zemřela roku 1117. Děkanem kapituly byl nejpozději roku 1120 a zůstal jím až do smrti 21. října 1125.

Podklady pro kroniku začal Kosmas shromažďovat kolem roku 1118 a psal ji od roku 1119 až do své smrti; sám se v textu označil za osmdesátiletého starce. Dílo rozdělil do tří knih. První začíná biblickou stavbou babylonské věže a příchodem Čechů a končí smrtí knížete Jaromíra roku 1035. Druhá kniha líčí události od roku 1038 do smrti krále Vratislava II. roku 1092. Třetí kniha končí smrtí knížete Vladislava I. roku 1125 a zůstala nedokončená. Nejstarší dobu Kosmas vykreslil převážně podle ústní tradice a pověstí, třetí knihu psal jako současník událostí, a proto je historicky nejcennější.

Kosmas psal latinsky, jazykem středověké vzdělanosti. Hlavním stylovým vzorem mu byla kronika Regina z Prümu a znal antické autory, mezi nimi Vergilia, Horatia, Ovidia a Sallustia.

Na Kosmovo dílo navázali další kronikáři, souhrnně nazývaní pokračovatelé Kosmovi: Kanovník vyšehradský zachytil léta 1126–1142, Mnich sázavský léta 1126–1162 a později pokračovali Vincencius a Jarloch.

Originální rukopis kroniky se nedochoval. Známe ji z opisů, z nichž nejstarší je lipský rukopis z konce 12. století. Poprvé vyšla tiskem roku 1602 péčí Marquarda Frehera. Kritické vydání latinského textu připravil roku 1923 Bertold Bretholz pro edici Monumenta Germaniae Historica.

Prvním českým překladem je překlad V. V. Tomka, připojený roku 1874 k Emlerovu vydání. Překlad Karla Hrdiny vyšel poprvé roku 1929 a později ho jazykově upravila Marie Bláhová. Nejnovější český překlad pořídil Ondřej Koupil (2025).

Kronika jako pramen k dějinám peněz

Pro numismatiku je Kosmova kronika pramenem k denárovému období. Kosmas uvádí, že hřivna „naší mince“ odpovídala 200 denárům; numismatik Eduard Fiala tento údaj vztáhl k denárům bavorského typu.

Známá je také výtka proti častému obměňování a zhoršování mince, kterou Kosmas vložil do úst umírajícímu knížeti Boleslavu II. Fiala ji vykládá jako obraz poměrů Kosmovy doby: panovníci tehdy stahovali staré denáry a nahrazovali je novými, například Vladislav I. podle nálezů nejméně dvacetkrát.

 
Design Shoptak.cz | Platforma Shoptet