Kosmas

Kosmas byl první známý český kronikář a děkan pražské kapituly u svatého Víta, autor latinsky psané Kroniky české z let 1119–1125. Zemřel 21. října 1125 v Praze. Téměř vše, co o něm víme, napsal sám ve své kronice, kde se několikrát zmínil o sobě, své ženě Božetěše i synovi Jindřichovi.
| Totožnost | první známý český kronikář, kněz a děkan svatovítské kapituly |
|---|---|
| Úmrtí | 21. října 1125, Praha |
| Vzdělání | katedrální škola v Praze, poté katedrální škola v Lutychu |
| Kněžské svěcení | 11. října 1099 v Ostřihomi |
| Rodina | manželka Božetěcha († 23. ledna 1117), syn Jindřich |
| Dílo | Kronika česká (Chronica Boemorum) |
| Numismatický význam | pramen k denárové měně: počty denárů a hřiven v platbách, pokutách a poplatcích |
Život
Rok narození známe jen z jeho vlastní poznámky: roku 1125 se nazval osmdesátníkem, a proto se jeho narození obvykle klade kolem roku 1045; někteří badatelé ho posouvají až do 50. let 11. století. Studoval v Lutychu, kde ho učil mistr Frank.
Jako člen svatovítské kapituly doprovázel české biskupy na cestách za hranice: roku 1094 byl v Mohuči, když tam mohučský arcibiskup světil nového pražského a olomouckého biskupa. Sám přijal kněžské svěcení 11. října 1099 v Ostřihomi z rukou arcibiskupa Serafina, spolu s nově zvoleným pražským biskupem Heřmanem.
Celibát tehdy pro kněze ještě nebyl povinný a Kosmas byl ženatý. Jeho manželka Božetěcha zemřela 23. ledna 1117, syn Jindřich se roku 1123 účastnil pouti šlechticů do Jeruzaléma. Dílo podrobně popisuje heslo Kosmova kronika.
Kosmas jako pramen k denárové měně
Numismatici čtou Kosmovo dílo jako pramen k denárové měně. Eduard Fiala ho v díle České denáry z roku 1895 cituje opakovaně. K roku 1037 Kosmas zaznamenal, že při nastolení knížete Břetislava I. se mezi lid rozhodilo 10 000 denárů (decem millia nummorum). Jinde uvádí pokuty v denárech: kdo pracoval ve sváteční den nebo pohřbil zemřelého křesťana mimo posvěcenou půdu, platil 300 denárů.
K roku 1107 Kosmas poznamenal, že kníže Svatopluk Olomoucký se zavázal zaplatit římskému králi 10 000 hřiven. Podle Fialy se velké a zahraniční platby tehdy počítaly na hřivny čistého stříbra, které měly všude stejnou cenu, zatímco doma obíhaly drobné denáry, jejichž hodnota závisela na vůli panovníka.
