Hřivna

Hřivna byla ve středověku váhová a početní jednotka drahých kovů, podle níž se počítaly velké platby a odvozovala ražba mincí. Pražská hřivna grošového období vážila zhruba 253 gramů stříbra a určovala, kolik grošů se z ní vyrazí.

Historie

Hřivna se ve střední a východní Evropě používala od raného středověku a původně šlo o hmotnost drahého kovu, ne o minci. Kdo měl hřivnu stříbra, měl v ruce kus kovu určité váhy – teprve mincovna z něj udělala peníze. Platby ve velkém se proto počítaly ve hřivnách a mince se přepočítávaly na ně.

Její hmotnost se lišila zemi od země a doba od doby. V českých zemích se ustálila pražská hřivna kolem 253 gramů, v říši se používala kolínská marka, ve Vídni vídeňská hřivna. Kdo obchodoval přes hranice, musel převádět nejen mince, ale i váhy – a právě z toho pramení nedůvěra vůči cizím ražbám a zvyk mince vážit.

Zásadní roli sehrála při mincovní reformě Václava II. roku 1300. Tehdy se stanovilo, kolik pražských grošů se má z hřivny vyrazit a jaký má mít groš obsah stříbra. Postupné zhoršování mince pak spočívalo právě v tom, že se z téže hřivny razilo grošů víc – hřivna zůstávala, mince slábla.

S nástupem novověku a decimálních soustav hřivna z běžného užívání zmizela. Slovo přežilo dvakrát: v ukrajinské měně hřivna a v archeologii, kde označuje kovové polotovary ve tvaru tyčinek nebo seker, kterým se říká sekerovité hřivny.

Hřivna a numismatika

Pro určování středověkých mincí je hřivna klíčem k pochopení jejich hodnoty. Údaj o tom, kolik kusů se razilo z hřivny, spolu s ryzostí říká, kolik stříbra mince skutečně obsahovala – a právě podle toho se dobově posuzovala, ne podle nominálu.

Sběratel se s hřivnou setká ve dvou podobách. Jako početní jednotkou v literatuře k pražským grošům a denárům, kde se s ní pracuje při datování a určování typů. A jako skutečným předmětem u sekerovitých hřiven z doby Velké Moravy, které se nacházejí v depotech po desítkách kusů a jsou dokladem doby, kdy se na našem území ještě mince nerazily.