Mohuč

Mohuč, německy Mainz, je historické město na soutoku Rýna a Mohanu, sídlo arcibiskupa-kurfiřta a jedno z nejvýznamnějších duchovních center Svaté říše římské. Mohučská mincovna patřila k nejstarším v německých zemích a razila tolary i zlaté dukáty vysoké umělecké úrovně už od 16. století.

Historie

Mohuč byla založena Římany kolem roku 13 př. n. l. jako vojenský tábor Mogontiacum. Město se stalo hlavním městem provincie Horní Germánie a důležitou základnou římských legií na rýnské hranici. Po pádu římské říše si Mohuč uchovala svůj význam jako biskupské sídlo, které bylo povýšeno na arcibiskupství v 8. století za Bonifáce, apoštola Germánů.

Mohučští arcibiskupové patřili k nejmocnějším duchovním knížatům Svaté říše římské. Arcibiskup byl jedním ze sedmi kurfiřtů s právem volit římského krále a zastával hodnost arcikancléře pro Germánii. Mohuč se stala centrem říšské církevní správy a místem konání významných synodů a sněmů. Město kontrolovalo strategickou polohu na Rýnu a bohatlo z obchodu a cel.

Ve 15. století proslavil Mohuč Johannes Gutenberg, který zde kolem roku 1450 vynalezl knihtisk s pohyblivými literami. Tento vynález revolucionizoval šíření informací a položil základy moderní kultury. Gutenbergova tiskárna vydala slavnou Bibli, která patří k nejcennějším knihám světa.

Během třicetileté války a následných konfliktů Mohuč opakovaně utrpěla válečnými operacemi. Roku 1792 město poprvé obsadila revoluční Francie; arcibiskupství bylo sekularizováno roku 1803. Po Vídeňském kongresu připadla Mohuč Hesensko-Darmstadtsku a později se stala součástí Německého císařství. Dnes je hlavním městem spolkové země Porýní-Falc.

Mohučské mincovnictví

Mohučská mincovna patřila k nejstarším v německých zemích a její činnost je doložena od karolinské doby. Arcibiskupové disponovali rozsáhlým mincovním právem a jejich ražby obíhaly v celém středním Porýní. Mohučský arcibiskup patřil ke čtyřem rýnským kurfiřtům, kteří od roku 1386 razili společnou minci v rámci rýnského mincovního spolku.

Mohučské mince se vyznačují církevní ikonografií – portréty arcibiskupů, vyobrazení katedrály, svatého Martina (patrona diecéze) a arcibiskupského kola s šesti paprsky. Kurfiřtské insignie připomínaly vysoké postavení arcibiskupa v říšské hierarchii. Ražby dosahují vysoké umělecké úrovně, zejména reprezentativní tolary a dukáty ze 16. až 18. století.

Pro numismatiky představuje mohučská produkce rozsáhlou oblast církevního mincovnictví. Ražby dokumentují dějiny arcibiskupství, roli kurfiřtů v říšské politice i hospodářský život porýnského regionu. Zvláštní zájem vzbuzují mince z období reformace a protireformace, kdy konfesijní konflikty ovlivňovaly i podobu mincí. Mohučské ražby tvoří nedílnou součást sbírek zaměřených na církevní numismatiku.