Insignie

Insignie jsou odznaky státní, církevní nebo společenské hodnosti, které vyjadřují právo vládnout, soudit či zastupovat instituci. Panovnickými insigniemi jsou koruna, žezlo a jablko, církevními berla, mitra a prsten. Na mincích se objevují na hlavě panovníka, v jeho rukou i ve znacích emitentů.

Historie

Slavnostní pokrývka hlavy je doložena už u starověkých národů. Skutečnou korunou se ale stal teprve vavřínový věnec (latinsky corona), který byl v římské republice i za císařství odznakem nejvyšších civilních a vojenských hodností. Zprvu se pletl z přírodního vavřínu, později se zhotovoval z drahých kovů, stále však v podobě věnce s lístky. Žezlo se vyvinulo z obřadní hůlky egyptských faraonů, kterou později užívali i antičtí kněží; bohoslužebné žezlo (sceptrum) se jako samostatný předmět objevuje na římských mincích.

Ve středověku získala koruna nejrůznější tvary, nejčastěji zdobené obroučky posázené drahými kameny, a podle hodnosti nositele se rozlišují koruny císařské, královské, velkovévodské, vévodské, knížecí a další. Korunovace byla právním i náboženským aktem, při němž panovník přijímal korunu, žezlo a jablko. Žezla se zároveň stala odznaky úřadů: nosili je velitelé vojsk, dvorští maršálové, heroldi, univerzitní rektoři a děkani i městští rychtáři.

Vlastní insignie má i církev. Biskupové, opati a abatyše nosí berlu, pastýřskou hůl jako odznak svého úřadu a jurisdikce. Berla se zatočenou hlavicí se poprvé objevila na synodě v Toledu roku 633. Dokud byli biskupové císařskými vazaly, dostávali berlu při nástupu do úřadu od císaře – tento obřad se nazýval investiturou. Změnil to až wormský konkordát, který 23. září 1122 uzavřeli císař Jindřich V. Sálský a papež Kalixt II. K dalším pontifikáliím patří mitra, prsten a pektorál, tedy kříž na závěsu; hodnost duchovního vyjadřují i klobouky s různým počtem střapců. Novodobé státy mají za své insignie státní znak a státní vlajku.

Insignie na mincích

Na českých mincích se koruna poprvé objevuje jako diadém na denárech knížat Oldřicha a Břetislava I. Stylizovanou královskou korunu nese tzv. korunovační denár a královské denáry, které od roku 1086 razil Vratislav II. Na denáru Vladislava II. je zobrazena korunovační scéna, v níž mu císař Fridrich I. Barbarossa předává korunu. Jako samostatný motiv se koruna objevila ve 13. století na vzácných dvoustranných denárech a stala se hlavním obrazem líce pražských grošů. Od 13. století nosí korunu na hlavě i český lev.

V tolarovém období zdobí koruny hlavy panovníků a jsou součástí znaků; samostatně se koruna znovu objevila na dvanáctikrejcarech a čtyřiadvacetikrejcarech českých stavů z let 1619–1620. Insignie často drží zvířata symbolizující stát, například lev nebo orel – císařský orel rakouské i ruské monarchie drží v pařátech žezlo. Berla je součástí znaků arcibiskupů a biskupů s mincovním právem, a objevuje se proto na jejich ražbách.

Po vzniku Československa nese český lev ve státním znaku korunu, s výjimkou let 1962–1990. Svatováclavská koruna je jako samostatný motiv zobrazena na české jednokorunové minci, ražené od roku 1993.