Osmanská říše
Osmanská říše byl stát, který od přelomu 13. a 14. století do roku 1922 ovládal Malou Asii, Balkán a Blízký východ. Její stříbrná akče a zlatý sultani obíhaly po celém východním Středomoří a s osmanským trhem je spojený i slavný levantský tolar, který nese stále stejný letopočet 1780.
| Trvání | přelom 13. a 14. století – 1922 |
|---|---|
| Rozsah | Malá Asie, Balkán, Blízký východ |
| Dobytí Konstantinopole | 1453, Mehmed II. |
| Vrchol | za Sulejmana I., 1520–1566 |
| Stříbrná měna | akče |
| Zlatá měna | sultani |
| Zrušení sultanátu | 1922 |
Historie
Základ položil na sklonku 13. století turkický velitel Osman I. v severozápadní Anatolii. Jeho nástupci využili oslabení Byzance, přenesli se do Evropy a postupně ovládli Balkán. Zlomem byl rok 1453, kdy Mehmed II. dobyl Konstantinopol a udělal z něj hlavní město říše.
Vrcholu dosáhla za Sulejmana I., který vládl v letech 1520 až 1566. Říše tehdy sahala od Uher po Perský záliv a od Alžíru po Kavkaz, měla propracovanou správu, stálou armádu janičářů a loďstvo ovládající Středomoří. Pro střední Evropu to znamenalo dvě staletí ohrožení – po bitvě u Moháče roku 1526 se osmanská hranice posunula hluboko do Uher.
Obrat přinesla neúspěšná obléhání Vídně, zejména to druhé roku 1683. Následovala série porážek a ztráta Uher; v 19. století se říši přezdívalo „nemocný muž na Bosporu" a jednu provincii po druhé ztrácela ve prospěch národních států i evropských mocností.
Konec přišel s první světovou válkou, do níž říše vstoupila na straně Německa. Po porážce ji rozdělily dohodové mocnosti; odpor vedený Mustafou Kemalem vedl roku 1922 ke zrušení sultanátu a o rok později k vyhlášení Turecké republiky.
Osmanské mince
Základní stříbrnou mincí byla po staletí akče – drobný tenký peníz, jehož hmotnost se v průběhu času opakovaně snižovala. Zlatou minci zavedl Mehmed II. po dobytí Konstantinopole; nazývala se sultani nebo altın a byla ražena podle vzoru benátského dukátu, aby ji mezinárodní obchod bez váhání přijal.
Osmanské ražby se od evropských nápadně liší: nenesou portrét. Místo panovníkovy podoby na nich stojí tughra, ozdobný kaligrafický monogram sultána, doplněný jménem mincovny a rokem nástupu na trůn. Datace se počítá podle muslimského kalendáře, takže letopočet na minci neodpovídá našemu – převádí se přepočtem.
S osmanským obchodem je spojený i levantský tolar, tedy tolar Marie Terezie s letopočtem 1780. Na Blízkém východě a v severní Africe se stal natolik oblíbeným platidlem, že se razí dodnes se stále stejným letopočtem – běžná mince, kterou dostanete i dnes, tedy nemusí být z 18. století.