Tlustý tolar

Tlustý tolar je mince, která má stejnou hmotnost, slitinu i hodnotu jako běžný tolar, ale menší průměr – a proto je výrazně silnější. Vznikal ražbou razidly menších nominálů, nejčastěji půltolarovými, na silnějším střížku. Sloužil hlavně jako dárková a reprezentativní ražba.

Historie

Tlusté tolary vznikaly v německy mluvících zemích a v habsburské monarchii od 16. století. Mincovna k nim nepotřebovala nová razidla: vzala hotová razidla menšího nominálu a razila jimi na kotouč, který měl hmotnost celého tolaru nebo jeho násobku. Výsledkem byla mince nezvykle silná a v ruce těžká, což byl přesně ten dojem, o který šlo.

Právě proto se používaly jako dary. Panovník nebo mincovní pán jimi obdarovával vyslance, úředníky a hosty; mince měla plnou hodnotu drahého kovu, ale svým vzhledem dávala najevo, že nejde o běžné placení. U některých ražeb tím vznikl rozpor v označení hodnoty – například některé říšské guldinery nesly údaj 30 krejcarů místo očekávaných 60. U kusů ražených půltolarovými razidly se to nestávalo, protože ta razidla údaj o hodnotě vůbec neměla.

Od tlustého tolaru je potřeba odlišit široký tolar, který je jeho pravým opakem: má stejnou hmotnost, ale roztepaný do většího průměru, takže je naopak tenčí.

Užívání pojmu v češtině

V českém sběratelském prostředí se označení „tlustý tolar“ používá i volněji, pro těžké vícenásobné tolary obecně – tedy pro ražby, jejichž hmotnost odpovídá několika tolarům. Nejznámějším příkladem je tlustý tolar Rudolfa II. z roku 1603, který se vydražil za 4,53 milionu korun.

Při popisu konkrétní mince se proto vyplatí ověřit, co přesně prodávající míní: zda jde o ražbu s menším průměrem podle původní definice, nebo o vícenásobný tolar. Rozdíl je poznat na první pohled podle poměru průměru k tloušťce.