Klipa
Klipa, česky hranáč, je mince ražená na čtyřhranném, kosočtverečném nebo mnohohranném střížku místo kulatého. Klipy nebyly určeny pro běžný oběh: sloužily jako dary a reprezentační ražby, v obležených městech i jako nouzové mince. Kromě salcburských patří k velmi vzácným ražbám.
| Jiné názvy | hranáč, útes |
|---|---|
| Původ názvu | německé die Klippe – útes, skála |
| Tvar střížku | čtverec, kosočtverec, šestiúhelník, osmiúhelník |
| Účel | dary a reprezentace, nouzové a obléhací ražby |
| Nejstarší doklady | Skandinávie, 989–995 |
| V Čechách | tolary, jejich násobky a díly v 16. a 17. století; malé a bílé groše |
| Poslední habsburská klipa | tolarová klipa Františka I. z roku 1810, mincovna Vídeň |
Historie
Název klipa pochází z německého die Klippe (útes, skála); česká numismatika užívá také výraz hranáč, starší útes. Většina oběžných mincí měla tvar kruhu, a hranatý tvar proto na první pohled odlišil mimořádnou ražbu od běžné mince.
První známé hranaté ražby pocházejí ze Skandinávie z let 989–995. Zvlášť hojně razili klipy salcburští arcibiskupové; salcburské klipy proto nejsou tak vzácné jako ostatní.
Klipy sloužily dvěma odlišným účelům: jako dary a reprezentační ražby, nebo jako nouzové mince. Nouzové klipy vznikaly v obležených městech, kde rychle docházelo oběživo – například ve Vídni roku 1529 při tureckém obléhání nebo v Chebu roku 1743, kde francouzská posádka razila cínové mince včetně jednostranného hranáče.
V Čechách se jako hranáče razily v 16. a 17. století tolary, jejich násobky i díly. Z habsburských panovníků jsou klipy doloženy od Ferdinanda I. až po Františka I., jehož tolarová klipa z roku 1810 z vídeňské mincovny je poslední ražbou tohoto druhu. Příkladem je tolarová klipa Rudolfa II. z roku 1583 z mincovny v Českých Budějovicích. Méně vzácné jsou hranáče drobných nominálů, malých a bílých grošů, i když i mezi nimi jsou unikáty, jako kutnohorská klipa bílého groše z roku 1604. Řadu tolarových násobků v podobě hranáčů razily také slezské stavy.
Tvar a určení
Klipa se pozná podle hranatého střížku, čtvercového, případně kosočtverečného, šestihranného či osmihranného. Hranaté střížky se vyráběly snáz než kulaté a razily se kulatými i hranatými razidly.
Klipa není samostatný nominál, ale tvarová zvláštnost ražby. Může jít o tolar, půltolar, čtvrttolar, jejich násobek i drobnou minci a určuje se podle konkrétní emise, ročníku a mincovny. Tvar hranáčů měla někdy i mincovní závaží, jimiž se na mincovních vahách kontrolovala hmotnost oběžných mincí.
