Mincovna Vídeň
Mincovna Vídeň je hlavní rakouská mincovna, činná od let 1193–1194. Razila feniky babenberských vévodů, tolary a dukáty Habsburků i levantské tolary Marie Terezie a od roku 1835 sídlí v budově Am Heumarkt. Dnes ji provozuje Münze Österreich AG, dceřiná společnost Rakouské národní banky.
| Založení | 1193–1194, vévoda Leopold V. Babenberský |
|---|---|
| Mincovní značky | W, W-I, W-H (do 1765), A (1766–1872) |
| Sídlo od 1835 | Am Heumarkt, Vídeň |
| Dnešní provozovatel | Münze Österreich AG (od 1989), dceřiná společnost Rakouské národní banky |
| Známé ražby | dukáty a jejich násobky, levantský tolar Marie Terezie |
| Investiční mince | Wiener Philharmoniker – zlatý od 1989, stříbrný od 2008, platinový od 2016 |
Historie
Rakouští Babenberkové razili v první polovině 12. století své mince v Kremži na Dunaji. Když si zvolili Vídeň za hlavní sídlo a získali vévodský titul, přenesli tam i mincovnu. Mincovna Vídeň byla otevřena v letech 1193–1194 za vévody Leopolda V. Babenberského; podle tradice souvisí její vznik se stříbrem z výkupného za anglického krále Richarda Lví srdce, kterého Leopold zajal. Zpočátku razila dvoustranné stříbrné feniky.
V 15. století se do Čech a na Moravu obchodem ve velkém dostávaly drobné jednostranné vídeňské feniky. Mincovní nálezy, například ze Dvora Králové, ukazují, že výrazně konkurovaly soudobým drobným českým ražbám; v některých oblastech se z obchodních důvodů dokonce napodobovaly.
Nástupem Ferdinanda I. na český trůn roku 1526 se Vídeň stala jednou z hlavních mincoven habsburského soustátí a po celou dobu vlády Habsburků razila všechny obvyklé tolarové i dukátové nominály. Vedle vládních ražeb tu vznikaly mince pro šlechtické rody s mincovním právem, které neměly vlastní mincovnu, a různé příležitostné medaile. V 18. a 19. století zde byla ražena většina rodových a církevních mincí a medailí. Pro medailérství měla význam vídeňská rytecká akademie, z níž vyšli mimo jiné M. Donner, J. D. Böhm a J. Tautenhayn.
V 17. století sídlila mincovna v tzv. Starém poštovním domě (Altes Posthaus) v ulici Wollzeile nedaleko dómu sv. Štěpána, v polovině 18. století se přestěhovala do paláce v ulici Himmelpfortgasse. Dne 7. listopadu 1834 rozhodl císař František II. o stavbě nové mincovny odpovídající soudobé technice. Výstavba u Heumarktu začala 2. března 1835 a mincovna tam sídlí dodnes.
Za vlády Františka Josefa I. ukončily činnost mincovny ve Velké Báni (1851) a v Praze (1856), Milán (1859) a Benátky (1866) monarchie ztratila a mincovna v Karlovském Bělehradě byla roku 1871 uzavřena. Vídeň a Kremnice tak zůstaly jedinými činnými mincovnami celého Rakouska-Uherska. Na konci 19. století působila ve Vídni řada umělců, kteří po vzniku Československa přešli do Kremnice. Po rozpadu monarchie pokračovala vídeňská mincovna jako rakouská státní mincovna; roku 1989 z ní vznikla společnost Münze Österreich AG ve vlastnictví Rakouské národní banky.
Ražby, značky a význam pro numismatiku
Do roku 1765 používala vídeňská mincovna značky W, W-I a W-H. Od 9. června 1766 se zaváděla značka A, nejprve jen na ražbách Josefa II. jako spoluvládce, od 22. prosince 1780 na všech; od roku 1872 se značka mincovny nedávala. Vídeňské ražby Marie Terezie bez písmene A se poznají podle iniciál mincmistra a vardajna I.C.–S.K. nebo I.C.–F.A.
Vídeň se proslavila zlatými dukáty a jejich násobky a stříbrnými obchodními mincemi, především levantským tolarem s portrétem Marie Terezie a letopočtem 1780, jehož je hlavním producentem dodnes. Pro české sběratele jsou významné výtěžkové mince ze stříbra českých dolů, které razila vídeňská mincovna: Příbramský zlatník z roku 1875 a Kutnohorský dvouzlatník z roku 1887. Od roku 1989 vyrábí Münze Österreich investiční minci Wiener Philharmoniker.
