Kremnice

Kremnice je český název středoslovenského horního města, úředně zvaného Kremnica. Proslavily ho zlaté doly v Kremnických vrších, v nichž se těžilo do roku 1970. Výsady svobodného královského horního města mu dal roku 1328 uherský král Karel I. Robert. Česká literatura užívá tvar Kremnice dodnes.
| Úřední název | Kremnica (Slovensko) |
|---|---|
| Další jména | německy Kremnitz, maďarsky Körmöcbánya, latinsky Cremnicium |
| Poloha | Kremnické vrchy, okres Žiar nad Hronom, Banskobystrický kraj |
| Městská práva | 17. listopadu 1328, uherský král Karel I. Robert |
| Konec těžby zlata | 1970 |
| Památková ochrana | městská památková rezervace od roku 1950 |
Historie
Těžba zlata a stříbra se v okolí rozmohla na počátku 14. století a 17. listopadu 1328 udělil uherský král Karel I. Robert hornické osadě, v listině zvané Cremnychbana, výsady svobodného královského horního a mincovního města. Od roku 1331 v Kremnici sídlil komorní hrabě, který za panovníka spravoval doly a mincovny ve dvanácti stolicích Uherského království. Výnosy zlatých dolů přinesly městu přízvisko „zlatá Kremnica“.
Kremnica stála v čele sdružení sedmi středoslovenských horních měst, k nimž dále patřily Banská Bystrica, Banská Štiavnica, Banská Belá, Ľubietová, Nová Baňa a Pukanec. Město osídlili hlavně němečtí horníci a stalo se střediskem německého jazykového ostrova, kterému se ve 20. století začalo říkat Hauerland. Při sčítání roku 1880 uvedlo němčinu jako mateřský jazyk 6 178 z 8 550 obyvatel. Většina německého obyvatelstva byla po druhé světové válce vysídlena.
Doly se postupně prohlubovaly, do štol pronikala voda a těžba se stávala méně výnosnou; přesunula se mimo město do okolí Kremnických Baní. Poslední zlato se v Kremnici vytěžilo roku 1970. Část důlních děl dnes slouží jako hornické muzeum ve štole Andrej. Nad městem stojí městský hrad s gotickým kostelem sv. Kateřiny a na náměstí barokní morový sloup z let 1765–1772. Historické jádro je od roku 1950 městskou památkovou rezervací. Mincovnu, která ve městě pracuje od 14. století, popisuje heslo Kremnická mincovna.
Tvar Kremnice v češtině
Název města vznikl ze slovenského slova kremeň, tedy křemen, a přípony -ica, kterou se tvořila místní jména. V češtině se vžil tvar Kremnice. Pod tímto heslem má město Ottův slovník naučný a stejný tvar užívá Encyklopedie české, moravské a slezské numismatiky u kremnických mincovních značek K-B a B. Karel Čapek v románu Krakatit z roku 1924 zmiňuje dvacet vagonů dřeva „kdesi u Kremnice“.
V českých numismatických katalozích a studiích se tvar Kremnice objevuje u mincovny ve formulacích jako „mincovna: Kremnice“, vedle slovenského tvaru Kremnica. Obě jména označují totéž město. Kremnica je dnes partnerským městem Kutné Hory.
