Hornictví

Hornictví je odvětví zabývající se vyhledáváním, dobýváním a úpravou nerostných surovin ze zemské kůry – rud, uhlí, kamene či soli. Pro dějiny peněz má zásadní význam těžba stříbra a zlata: kutnohorské stříbro umožnilo roku 1300 zavést pražský groš a z jáchymovského stříbra vznikl tolar.

Stručný význam dobývání a úprava nerostných surovin
Hlavní české stříbrné revíry Jihlava a Kutná Hora (od 13. století), Jáchymov (od roku 1516)
Český horní zákoník Ius regale montanorum Václava II., 1300
Mince z českého stříbra pražský groš (od 1300), jáchymovský tolar (od 1520)
Klasický hornický spis Georgius Agricola, De re metallica, 1556

Historie

Počátky hornictví sahají do doby kamenné, kdy lidé dobývali pazourek pro výrobu nástrojů. S nástupem doby bronzové se rozvinula těžba mědi a cínu, jejichž slitinou je bronz. V 7. století př. n. l. vznikly v Lýdii v Malé Asii první mince, ražené z elektronu, slitiny zlata a stříbra.

Stříbrné doly v Lauriu zásobovaly Athény kovem pro ražbu tetradrachem, které obíhaly daleko za hranicemi Attiky. Římané rozvinuli rozsáhlé důlní systémy ve Španělsku, Dácii a Británii a ve Španělsku používali i hydraulickou těžbu, při níž proudy vody rozrušovaly zlatonosné horniny.

Středověké hornictví v českých zemích rozkvetlo ve 13. století s objevem stříbrných ložisek u Jihlavy a později u Kutné Hory. Václav II. vydal roku 1300 horní zákoník Ius regale montanorum a současně zavedl pražský groš, ražený z kutnohorského stříbra v mincovně ve Vlašském dvoře.

V Jáchymově se stříbro začalo těžit po roce 1516 a od roku 1520 z něj Šlikové razili velké stříbrné mince zvané joachimstalery, zkráceně tolary; jejich jméno převzal i americký dolar. V Jáchymově v letech 1527–1533 působil jako městský lékař Georgius Agricola, jehož spis De re metallica (1556) se na dvě století stal základní příručkou hornictví a hutnictví.

Objevení amerických ložisek stříbra v 16. století změnilo evropské mincovnictví. Španělské lodě přivážely tisíce tun stříbra z Potosí a mexických dolů, což přispělo k cenové revoluci a inflaci v Evropě. Pro chudé rudy se v Novém světě začala používat amalgamace, při níž se stříbro z rudy získávalo pomocí rtuti.

Průmyslová revoluce přinesla mechanizaci hornictví – parní stroje pro odvodnění dolů, dynamit pro rozpojování hornin a železnice pro dopravu rudy. V 19. století proběhly zlaté horečky v Kalifornii, Austrálii a Jižní Africe. Z jihoafrického zlata se od roku 1967 razí krugerrand, mince určená k soukromému vlastnictví zlata, po jejímž úspěchu vydaly vlastní investiční mince i další státy.

Hornické techniky a mincovnictví

Způsob těžby určoval, v jaké podobě kov do mincovny přicházel. Rýžováním se z říčních náplavů získávalo zlato v podobě zrnek a šupinek, hlubinná těžba vyžadovala složité zpracování rudy – drcení, třídění, tavení a rafinaci. Obsah drahého kovu v rudě určoval ekonomickou životaschopnost dolu i mincovny.

Středověké hornické techniky zahrnovaly sázení ohněm, kdy se skála zahřívala ohněm a následně prudce ochlazovala vodou, až praskala. Vodní kola poháněla čerpadla pro odvodnění, stoupy pro drcení rudy a měchy tavicích pecí. Z kutnohorského stříbra se razily první pražské groše o ryzosti 932–933/1000.

Moderní těžba využívá kyanidové loužení pro získávání zlata z chudých rud, flotaci pro oddělování minerálů a elektrolytickou rafinaci, která dosahuje ryzosti 999,9/1000.

 
Design Shoptak.cz | Platforma Shoptet