Baroko
Baroko je umělecký sloh, který vznikl na přelomu 16. a 17. století v Itálii, především v Římě, a v Evropě převládal do poloviny 18. století; do českých zemí pronikl hlavně po třicetileté válce. Na mincích se projevuje okázalým portrétem panovníka v brnění, alonžové paruce a vavřínovém věnci.
| Období | přelom 16. a 17. století – polovina 18. století |
|---|---|
| Vznik | Itálie, především Řím |
| České země | hlavně po třicetileté válce (1648), déle než v jižní Evropě |
| Předchůdce a nástupce | renesance a manýrismus – klasicismus |
| Čeští představitelé | malíři Karel Škréta a Petr Brandl, sochaři Matyáš Bernard Braun a Ferdinand Maxmilián Brokoff |
| Příklad na minci | dvojtolar císaře Leopolda I. z Hallu po roce 1690 – poprsí v brnění, alonžová paruka, vavřínový věnec, řetěz Zlatého rouna |
Historie
Baroko navázalo na renesanci a manýrismus a vzniklo v Itálii, kde ho nejvíce podporovalo papežství jako největší objednavatel umění. Souviselo s katolickou obnovou: Tridentský koncil (1545–1563) stanovil církevní reformy a jezuité pak umění vědomě používali k šíření víry. Stavby, sochy, obrazy i slavnosti pracovaly s pohybem, kontrastem světla a stínu a s působením na city.
Slovo samo vzniklo jako hanlivé označení. Poprvé se objevilo roku 1734 ve francouzské recenzi Rameauovy opery Hippolyte et Aricie v časopise Mercure de France, kde výraz barocque znamenal nepravidelný a bizarní. Jedno z vysvětlení odvozuje slovo z portugalského barroco, perly nepravidelného tvaru.
Do střední Evropy a českých zemí se baroko rozšířilo hlavně po třicetileté válce a vydrželo tu déle než na jihu kontinentu, na venkově ještě déle. V Čechách s ním spojujeme malíře Karla Škrétu a Petra Brandla i sochaře Matyáše Bernarda Brauna a Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa. Koncem 18. století baroko vystřídal klasicismus.
Baroko na mincích a medailích
Na mincích se barokní okázalost projevila hlavně v portrétu panovníka. Dvojtolar císaře Leopolda I. ražený v Hallu po roce 1690 ukazuje císařovo poprsí v brnění, s alonžovou parukou, vavřínovým věncem a řetězem Řádu zlatého rouna na krku.
Barokní styl se plně uplatnil také v medailérství. V Praze působil medailér František Altomonte (1698–1765), autor barokních medailí, mezi nimi loveckých medailí pro hraběte Františka Antonína Šporka.