Gotika

Gotika byl umělecký sloh 12. až 16. století, poznatelný podle lomeného oblouku, žebrové klenby a vysokých oken s kružbami. Vznikla v polovině 12. století ve Francii, do českých zemí dorazila ve 13. století a vrcholí za Karla IV. – do stejné doby spadá i vrchol ražby pražského groše.

Historie

Vznikla v polovině 12. století ve Francii, poprvé na přestavbě opatství Saint-Denis u Paříže. Novinkou nebyla ozdoba, ale konstrukce: lomený oblouk, žebrová klenba a opěrný systém přenesly váhu stavby do pilířů, takže zdi mohly ustoupit oknům. Katedrály tím získaly výšku a světlo, jaké románský sloh neumožňoval.

Do českých zemí dorazila ve 13. století a vrcholu dosáhla za Karla IV. Katedrála svatého Víta, Karlův most a hrad Karlštejn vznikly pod vedením Matyáše z Arrasu a Petra Parléře, jehož huť ovlivnila stavitelství ve střední Evropě na sto let dopředu.

Pozdní gotika přetrvala v Čechách déle než jinde – vladislavský sál na Pražském hradě s krouženou klenbou vznikl v době, kdy Itálie už dávno stavěla renesančně. Sloh nakonec vystřídala renesance, ale gotická podoba kostelů a měst zůstala určující pro tvář české krajiny.

Gotika a mincovnictví

Doba gotiky je v českých zemích zároveň dobou největšího rozmachu mincovnictví. Roku 1300 zavedl Václav II. pražský groš a soustředil ražbu do Kutné Hory, kde vznikl Vlašský dvůr – mincovna, jejíž stavba je sama o sobě gotickou památkou.

Na mincích samotných se sloh projevuje spíš nepřímo, protože groš nesl znak a opis, ne architekturu. Zato je gotika výrazně přítomná na pečetích, medailích a městských znacích a nepřímo i v tom, co ražba financovala: kutnohorské stříbro platilo katedrály, mosty i královskou politiku.

Sběratelsky k období patří pražské groše od Václava II. po Vladislava Jagellonského, drobné haléře a parvy a brakteáty starší doby. Groše gotického období jsou nejlépe zdokumentovanou českou mincovní řadou – dají se sbírat podle panovníků i podle drobných značek a variant opisu.