Gotika
Gotika je umělecký sloh, který vznikl v polovině 12. století ve Francii a ve střední Evropě trval do počátku 16. století. Poznává se podle lomeného oblouku, žebrové klenby a vysokých oken. V českých zemích vrcholila za Karla IV.; do doby gotiky spadá i zavedení pražského groše roku 1300.
| Období | polovina 12. století – počátek 16. století (ve střední Evropě) |
|---|---|
| První gotická stavba | chór opatství Saint-Denis u Paříže, opat Suger, 1140–1144 |
| Typické prvky | lomený oblouk, žebrová klenba, opěrný systém, vysoká okna |
| Nástup v českých zemích | počátek 13. století, rozšíření za Přemysla Otakara II. |
| Vrchol v Čechách | za Karla IV. – katedrála sv. Víta (Matyáš z Arrasu, od 1356 Petr Parléř) |
| Mincovní souvislost | pražský groš (1300–1547), mincovna ve Vlašském dvoře v Kutné Hoře |
Historie
Vznikla ve Francii, kde opat Suger v letech 1140–1144 přestavěl chór opatství Saint-Denis u Paříže. Novinkou nebyla ozdoba, ale konstrukce: lomený oblouk, žebrová klenba a opěrný systém přenesly váhu stavby do pilířů, takže zdi mohly ustoupit oknům. Katedrály tím získaly výšku a světlo, jaké románský sloh neumožňoval.
Do českých zemí pronikala od počátku 13. století, za první českou gotickou stavbu se pokládá kostel premonstrátského kláštera v Teplé. Na celé území se rozšířila za Přemysla Otakara II. a vrcholu dosáhla za Karla IV. Katedrálu svatého Víta začal stavět Matyáš z Arrasu a po jeho smrti ji od roku 1356 vedl Petr Parléř, který řídil i stavbu kamenného mostu přes Vltavu, později nazvaného Karlův. Parléřova dílna měla zásadní význam pro zrod pozdně gotického slohu.
Pozdní gotika vyvrcholila na Pražském hradě Vladislavským sálem, který v letech 1490–1502 postavil Benedikt Rejt. Sál má bohatou krouženou klenbu, jeho okna jsou však už renesanční. V Itálii a Francii vystřídala gotiku renesance dříve než ve střední Evropě.
Gotika a mincovnictví
Doba gotiky je v českých zemích zároveň dobou pražského groše. Roku 1300 jej zavedl Václav II. a ražbu soustředil do Kutné Hory. Královská mincovna tam sídlila ve Vlašském dvoře, jehož založení se klade na konec 13. století. Jeho přestavbu kolem roku 1400 prováděla parléřovská huť, která zároveň stavěla sousední kostel sv. Jakuba a začínala chrám sv. Barbory.
V přízemí jižního traktu Vlašského dvora se dodnes dochovala řada dílen pro ražbu mincí, takzvaných šmiten. Mincovna zde byla zrušena roku 1727 a celý objekt přestavěl v letech 1893–1897 v novogotickém slohu Ludvík Lábler.
Pražský groš měl po celou dobu ražby, od roku 1300 do roku 1547, stejný základní obraz: na líci českou korunu, na rubu českého heraldického lva. Gotické prvky nesly i zlaté mince: na dukátech Václava IV. nahradila po roce 1384 portrét iniciála W v gotickém zdobeném kruhu a lev na rubu dostal gotickou točenici.