Katedrála svatého Víta
Katedrála svatého Víta, celým jménem katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha, je hlavní chrám pražského arcibiskupství na Pražském hradě. Gotická stavba založená 21. listopadu 1344 a dokončená roku 1929 byla korunovačním chrámem českých králů a uchovává jejich hrobky i korunovační klenoty.
| Celý název | Metropolitní katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha |
|---|---|
| Založení | 21. listopadu 1344, základní kámen položil Jan Lucemburský |
| Stavitelé | Matyáš z Arrasu (do 1352), Petr Parléř (od 1356); novogotická dostavba Josef Mocker a Kamil Hilbert |
| Dokončení | Vysvěcena 12. května 1929 |
| Rozměry | Délka 124 m, šířka 60 m, Velká jižní věž 96,6 m |
| Na mincích a medailích | Medaile Josefa Šejnosta k svatováclavskému miléniu a dostavbě chrámu (1929); panorama Hradčan na oběžné minci 50 Kč (od 1993) |
Historie
Na místě dnešní katedrály stála už v raném středověku sakrální stavba – nejprve rotunda svatého Víta, kterou založil kníže Václav, a od roku 1060 románská bazilika knížete Spytihněva II.. Pražský hrad byl od počátků přemyslovského státu centrem moci i církve a po zřízení pražského biskupství roku 973 se zdejší chrám stal biskupským sídlem. Zásadní zlom nastal roku 1344, kdy bylo pražské biskupství povýšeno na arcibiskupství. Ještě téhož roku začala stavba nového chrámu, který měl odpovídat ambicím Českého království. Základní kámen položil 21. listopadu 1344 král Jan Lucemburský za přítomnosti synů Karla, pozdějšího císaře Karla IV., a Jana Jindřicha a prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic. Katedrála měla být metropolitním chrámem, korunovačním místem, svatyní relikvií i dynastickou hrobkou.
Prvním stavitelem se stal Matyáš z Arrasu, který do Prahy přinesl francouzský typ katedrály s vysokým chórem, opěrným systémem a věncem kaplí. Po jeho smrti roku 1352 převzal od roku 1356 huť Petr Parléř, jenž projekt rozvinul a vtiskl mu osobitý výraz odvážnými klenbami a bohatou výzdobou. S Parléřem se pojí klíčové části středověké katedrály – chór s kaplemi, Svatováclavská kaple vysvěcená roku 1367, triforium s bustami a také Zlatá brána na jižní straně s mozaikou Posledního soudu z let 1370–1372. Součástí velkorysé koncepce byla i Velká jižní věž, jejíž podoba se v průběhu staletí měnila.
V pozdním středověku zůstala katedrála nedokončená a její západní část se dlouho uzavírala provizorní stěnou. Husitské války stavbu zastavily a velká gotická stavba čekala na dokončení přes čtyři staletí. K myšlence „dokončit katedrálu“ se česká společnost vrátila v 19. století, kdy posílil zájem o národní památky a gotiku. Podle projektu Josefa Krannera se v letech 1873–1929 stavěla novogotická západní část lodi s průčelím; stavbu vedl Josef Mocker a po jeho smrti Kamil Hilbert.
Katedrála byla slavnostně vysvěcena 12. května 1929 a v září téhož roku, v roce svatováclavského milénia, ji za účasti prezidenta T. G. Masaryka předali veřejnosti. Spojila tak gotické jádro 14. a 15. století s novogotickou západní částí po téměř šesti stoletích stavby.
Architektura, funkce a význam
Katedrála je trojlodní gotická stavba s opěrným systémem, vysokým chórem a věncem kaplí. Je dlouhá 124 metrů a široká 60 metrů. Významným prvkem je triforium s portrétními bustami osobností spojených se stavbou a dvorem. Jedním z nejposvátnějších míst je Svatováclavská kaple, vystavěná nad hrobem svatého Václava a obložená polodrahokamy a malbami. Z ní vedou dveře se sedmi zámky do Korunní komory, kde jsou uloženy české korunovační klenoty.
Na jižní straně upoutá Zlatá brána s mozaikou Posledního soudu. Siluetu Pražského hradu určuje Velká jižní věž vysoká 96,6 metru, v níž visí zvon Zikmund, ulitý roku 1549 Tomášem Jarošem z Brna – největší český zvon. Vitráže z 20. století navrhli mimo jiné Alfons Mucha, Max Švabinský, František Kysela, Cyril Bouda a Karel Svolinský. V podzemí katedrály je královská hrobka, v chrámu stojí náhrobky panovníků, světců i církevních hodnostářů.
Katedrála je dodnes živým liturgickým prostorem, místem významných církevních obřadů i státních pietních událostí. K jejímu dokončení a svatováclavskému miléniu roku 1929 vytvořil medailér Josef Šejnost pamětní medaili, raženou mimo jiné ve zlatě. Panorama Hradčan s katedrálou nese rub české oběžné mince 50 Kč od Ladislava Kozáka, ražené od roku 1993.
