Metropolita

Metropolita je biskup sídlící v hlavním městě církevní provincie (metropoli), který stojí v čele této provincie a dohlíží na podřízené biskupy. V katolické církvi je metropolita vždy arcibiskupem; v pravoslaví jde o samostatný biskupský titul, jehož postavení se liší podle církve.

Význam biskup v čele církevní provincie
Původ slova řecky métropolis, „mateřské město“
Uznání úřadu První nikajský koncil, 325
Katolická církev arcibiskup metropolitní arcidiecéze, znakem úřadu je pallium
Pravoslaví v ruské, bulharské a rumunské církvi stojí metropolita nad arcibiskupem, v řeckých církvích pod ním
Česká republika arcibiskup pražský (česká provincie) a arcibiskup olomoucký (moravská provincie)

Historie

Slovo metropolita pochází z řeckého métropolis, doslova „mateřské město“. V římské říši se tak označovalo hlavní město provincie. Křesťanská církev převzala římské správní členění: biskupové provinčních metropolí, které byly centry správy, obchodu i vzdělanosti, získali přednostní postavení vůči biskupům menších měst téže provincie. Tuto autoritu biskupa hlavního města provincie uznal roku 325 První nikajský koncil.

Týž koncil svěřil metropolitovi potvrzování nově ustanovených biskupů jeho provincie a nařídil konat v každé provincii dvakrát ročně synodu. Nešlo o neomezenou nadvládu, ale o uspořádání, které mělo udržet jednotu učení a řádu v rychle rostoucí církvi.

V západní (latinské) církvi splynul titul metropolity s úřadem arcibiskupa, který stojí v čele církevní provincie a má pod sebou sufragánní (podřízená) biskupství. Ne každý arcibiskup je ovšem metropolitou: titulární arcibiskupové ani arcibiskupové arcidiecézí bez provincie tento titul nemají. Východní církve si titul metropolity zachovaly jako samostatný stupeň a jeho postavení vůči arcibiskupovi se v jednotlivých církvích liší.

V českých zemích vznikla první metropole roku 1344, kdy bylo pražské biskupství povýšeno na arcibiskupství a podřízeno mu bylo biskupství olomoucké a nově založené litomyšlské. Olomouc se stala arcibiskupstvím a sídlem metropolity moravské církevní provincie roku 1777, současně se vznikem brněnského biskupství.

Postavení a pravomoci

V katolické církvi spravuje metropolita vlastní arcidiecézi jako každý jiný diecézní biskup. Vůči ostatním diecézím provincie má jen omezené pravomoci: v určitých případech jmenuje správce uprázdněné diecéze a jeho soud je odvolací instancí pro soudy sufragánních biskupů. Znakem jeho moci nad církevní provincií je pallium. V pravoslaví se jeho postavení liší podle církve: někde je metropolita jen čestným titulem bez zvláštní pravomoci, jinde předsedá synodu biskupů své metropolie.

Někteří metropolité drželi i světskou moc. Salcburští arcibiskupové, metropolité od roku 798, vládli jako říšská knížata až do sekularizace roku 1803. Mincovní právo udělil arcibiskupu Hartwigovi roku 996 císař Ota III. a salcburská mincovna razila mince arcibiskupů až do zániku jejich světské vlády.

 
Design Shoptak.cz | Platforma Shoptet