Tolar Marie Terezie

Tolar Marie Terezie, také tereziánský tolar, je stříbrná mince s portrétem panovnice, ražená od roku 1741. Od roku 1750 se razil podle dvacetizlatkové stopy, kterou konvence s Bavorskem roku 1753 učinila konvenční měnou, a obsahoval 23,386 g ryzího stříbra. Po její smrti se razí s letopočtem 1780.
| Panovnice | Marie Terezie, česká a uherská královna v letech 1740–1780 |
|---|---|
| Nejstarší ročník | 1741 |
| Stopa od roku 1750 | 10 tolarů z kolínské hřivny ryzího stříbra; od konvence s Bavorskem ze září 1753 konvenční měna |
| Ryzí stříbro | 23,386 g |
| Titul v opisu | na tolaru z roku 1741 královna uherská a česká (REG. HUNG. BO.), po zvolení manžela císařem roku 1745 i římská císařovna (R. IMP.) |
| Mincovny za její vlády | mimo jiné Vídeň, Hall, Praha, Kremnice a od roku 1764 Günzburg |
| Pozdější ražby | s letopočtem 1780, rokem její smrti |
| Zákonné platidlo v Rakousku | do roku 1858 |
Historie
Marie Terezie nastoupila po smrti otce Karla VI. v říjnu 1740 a tolary s jejím portrétem se razily od následujícího roku. Kremnický tolar z roku 1741 ji v opisu MAR. THERESIA D. G. REG. HUNG. BO. nazývá jen královnou uherskou a českou a na rubu nese Pannu Marii s nápisem PATRONA HUNG. Římskou císařovnou se stala roku 1745, kdy byl jejím manželem František I. Štěpán Lotrinský zvolen císařem, a titul R. IMP. se pak objevil i na tolarech.
První tolary se razily podle starší, těžší stopy. Instrukce ze 7. listopadu 1750 zavedla dvacetizlatkovou stopu, deset tolarů z kolínské hřivny ryzího stříbra, a konvence s Bavorskem ze září 1753 z ní udělala konvenční měnu, k níž se postupně přidala většina Svaté říše římské. Rozdílu si všimli i obchodníci v Arábii: cestovatel Carsten Niebuhr v Popisu Arábie z roku 1772 zaznamenal, že v Jemenu brali vídeňské tolary ražené před rokem 1756 o pět procent výš než nové.
Tolar se razil v několika mincovnách habsburské monarchie, mimo jiné ve Vídni, Hallu, Praze, Kremnici a od roku 1764 v Günzburgu. Po smrti panovnice 29. listopadu 1780 se ražba nezastavila: tolar si oblíbili obchodníci ve východním Středomoří a v Africe, a tak se dál razil se stejným letopočtem 1780. Tento jev popisují hesla Levantský tolar a Zamrzlý letopočet. Zákonným platidlem v Rakousku byl tolar Marie Terezie do roku 1858.
Podoby tolaru za její vlády
Navzdory nařízené jednotnosti se tolary z doby její vlády liší portrétem, podobou orla i zemskými znaky ve štítu. Nařízení z 9. října 1764 vytklo tolarům z Hallu nedbalé provedení a portrét, který se panovnici nepodobá, a vídeňská mincovna měla ostatním mincovnám dodat vzorové patrice, aby ražba všude vypadala stejně.
Zvláštní cestou šla Kremnice. Její tolary měly na rubu místo orla Pannu Marii jako patronku Uher a od roku 1767 se zde razily dokonce bez portrétu: na líci uherský znak držený dvěma anděly, na rubu sedící Panna Marie. Vláda tím chtěla zastavit vývoz kremnických portrétních tolarů do Turecka, který konkuroval vídeňskému obchodu s Levantou.
Iniciály mincmistra a vardajna se na mince dávaly od roku 1766 do roku 1780, a to i na tolary, které se ještě razily s letopočtem 1765, jako ten na obrázku se značkou S C. Vídeňské mají například I.C.–S.K., později I.C.–F.A. Podle nich se dá určit mincovna i období ražby. Typ s letopočtem 1780 a iniciálami S.F. z günzburské mincovny se později stal předlohou novoražeb.
