Scudo
Scudo (italsky štít) je zlatá a hlavně stříbrná mince pojmenovaná podle štítu s erbem. Razily ji italské státy od 16. do 19. století, starší stříbrná scuda vážila přes 30 g. Rakouské scudo Lombardska-Benátska platilo 6 lir a obsahem stříbra se rovnalo konvenčnímu tolaru.
| Význam názvu | italsky scudo – štít |
|---|---|
| Oblast použití | italské státy |
| Hlavní období | 16.–19. století |
| Kov | zlato nebo stříbro podle emise |
| Jednotný standard | ne; lišil se podle státu a období |
| Habsburská scuda | pro italské državy od Marie Terezie po Františka Josefa I.; mincovny Milán, Vídeň, Benátky |
| Scudo Františka Josefa I. | 6 rakouských lir, 25,9839 g, stříbro 900/1000 |
| Poslední rakouský ročník | 1853, mincovna Benátky |
Historie
Scudo je italská obdoba francouzského écu a španělského escuda; všechny tři názvy znamenají štít a odkazují na erb vydavatele, který nesly první ražby. Apeninský poloostrov byl rozdělen do mnoha států s vlastními měnovými soustavami, a proto scudo nebylo jednou mincí jedné centrální moci, ale názvem, pod nímž razily zlaté a velké stříbrné mince různé státy. Scuda se razila mimo jiné ve Ferraře, Janově, Miláně, Neapoli, Benátkách, na Sardinii a v Papežském státě.
Zlaté scudo se v Itálii razilo už v první polovině 16. století, například ve Ferraře za vévody Alfonsa I. d'Este (1505–1534) nebo v Janově. Stříbrné scudo patřilo do rodiny velkých stříbrných mincí tolarového typu a jeho starší ražby vážily přes 30 g. Hmotnost a ryzost se lišily podle státu a období.
Habsburkové razili scudo pro své italské državy od doby Marie Terezie (1740–1780) až do panování Františka Josefa I. Scudo Marie Terezie z mincovny v Miláně vážilo 23,1 g a bylo tedy lehčí než tehdejší tolar o hmotnosti 28,06 g. Později se scudo razilo i ve Vídni a v Benátkách.
V obsazeném Lombardsku-Benátsku zavedlo Rakousko roku 1814 rakouskou liru o 20 soldech a 100 centesimech; scudo mělo hodnotu 6 lir. Za Františka Josefa I. vážilo 25,9839 g stříbra ryzosti 900/1000, tedy obsahovalo stejně ryzího stříbra jako konvenční tolar neboli dvouzlatník. Bylo proto berné i v českých zemích. Poslední rakouské scudo má ročník 1853 a pochází z benátské mincovny. Lombardii Rakousko ztratilo roku 1859, Benátsko roku 1866.
Vzhled a určování
Scudo se pozná podle výrazné heraldiky – štítu nebo znaku, který zabírá jednu stranu mince. Druhá strana nese podle vydavatele portrét vládce, titulaturu nebo jiné státní symboly. Habsburské scudo Františka Josefa I. z roku 1853 nese v opisu rubu titulaturu včetně Lombardska a Benátska (LOMB • ET VEN).
Protože scudo existovalo v různých státech a obdobích, rozhoduje při určování konkrétní typ: mincovna, ročník, vyobrazení a opis. Rozdíly v hmotnosti a ryzosti vycházejí z odlišných regionálních měnových soustav.
