Konvenční tolar

Konvenční tolar byla stříbrná mince ražená podle rakousko-bavorské mincovní úmluvy z roku 1753. Z jedné kolínské hřivny ryzího stříbra se razilo deset tolarů, takže každý obsahoval asi 23,386 gramu ryzího kovu. V habsburské měnové soustavě měl hodnotu dvou zlatých neboli 120 krejcarů.

Historie

Střední Evropa raného novověku používala množství mincovních soustav, účetních jednotek a regionálních kurzů. Svatá říše římská stanovovala říšské mincovní řády, jejich skutečné dodržování se však lišilo podle území a dostupnosti stříbra. Vedle plnohodnotných tolarů obíhaly drobné mince s nižší vnitřní hodnotou a obchodníci museli rozlišovat početní peníze od skutečných ražeb.

Základem výpočtu byla kolínská hřivna, hmotnostní jednotka ryzího kovu o přibližně 233,86 gramu. Mincovní stopa určovala, kolik stejných základních mincí se z této hřivny vyrazí. Čím větší počet kusů, tím méně ryzího stříbra připadalo na jednu minci. Údaj „deset kusů z jemné hřivny“ proto přímo vymezoval obsah konvenčního tolaru.

Prusko zavedlo roku 1750 Graumannovu mincovní stopu, podle níž se z kolínské hřivny razilo čtrnáct tolarů. Habsburská monarchie současně hledala vlastní stabilnější standard po válečných výdajích a dlouhodobých problémech s různorodým oběhem. Rakouská reforma se roku 1753 stala základem dohody s Bavorským kurfiřtstvím.

Rakousko-bavorská mincovní konvence byla uzavřena 20. září 1753. Stanovila společný základ pro hlavní stříbrné nominály a od ní vzniklo označení konvenční měna a konvenční tolar. Bavorsko však po několika letech od dohody ustoupilo, zatímco habsburské země a další jihoněmecké státy standard dále používaly.

Jeden konvenční tolar obsahoval desetinu kolínské hřivny, tedy přibližně 23,386 gramu ryzího stříbra. Hrubá hmotnost byla vyšší podle ryzosti použité slitiny. Na řadě mincí se objevuje opis X EINE FEINE MARK nebo obdobná zkratka, který oznamuje, že deset kusů odpovídá jedné hřivně ryzího kovu.

V habsburské účetní soustavě se tolar rovnal dvěma zlatým, každý po 60 krejcarech, celkem tedy 120 krejcarům. Poloviční konvenční tolar měl hodnotu jednoho zlatého a býval běžně označován jako konvenční zlatý. Slovo zlatý zde označovalo účetní a stříbrnou měnovou jednotku, nikoli zlatý kov.

Za Marie Terezie vznikaly konvenční tolary v mnoha mincovnách monarchie. Náměty a tituly se měnily podle země a období, standard však spojoval obsah ryzího stříbra. Ražby z Vídně, Kremnice, Prahy, Hallu, Günzburgu a dalších míst se určují podle mincovních značek, opisů a heraldiky.

Do konvenční stopy patřil také proslulý tolar Marie Terezie s datem 1780. Po panovniččině smrti byl pro obchod na Blízkém východě a v Africe dále ražen s pevným letopočtem a stal se zvláštním obchodním typem. Každý konvenční tolar však není mariatereziánský tolar a pozdější ražba s datem 1780 vyžaduje určení mincovny a varianty.

Standard přijaly nebo k němu přizpůsobily ražby různé státy jižního a středního Německa. Konvenční měna tak usnadňovala přepočet v prostoru, který zůstal politicky roztříštěný. Současně se vedle ní používaly jiné stopy, zejména pruský tolar, a tržní kursy reagovaly na kvalitu konkrétních mincí.

V oběhu mince ztrácely hmotnost otěrem a mohly být ořezávány nebo padělány. Pokladníci proto sledovali druh, hmotnost a přijímaný kurs. Nominální nápis neznamenal, že každý opotřebený kus bude přijat za plnou účetní hodnotu, a drobné zemské mince mohly mít odlišný vztah k početnímu zlatému.

Mincovní stopa, opis a určování konvenčního tolaru

Základním údajem je desetitolárová stopa z kolínské hřivny ryzího stříbra. Teoretický ryzí obsah jednoho kusu činí přibližně 23,386 gramu. Hrubá hmotnost závisí na ryzosti slitiny a konkrétním mincovním předpisu, proto nelze pravost posuzovat jen podle jediného univerzálního čísla bez znalosti emise.

Opis X EINE FEINE MARK vyjadřuje stopu, nikoli hodnotu deseti hřiven ani počet krejcarů. Římská číslice X znamená deset kusů z jedné jemné hřivny. Na minci může být text zkrácen, rozdělen opisem nebo nahrazen regionální formulací. Chybějící opis automaticky neznamená jiný standard.

Katalogizace uvádí panovníka, zemi, rok, mincovnu, nominál, hrubou hmotnost, průměr, ryzost, mincovní značku a katalogovou variantu. Hodnota 120 krejcarů platí pro habsburský konvenční počet, ale lokální názvy a kursy mohou vyžadovat další vysvětlení. Polovina tolaru je zároveň konvenční zlatý o 60 krejcarech.

Otěr snižuje hmotnost a reliéf nejdříve na nejvyšších místech portrétu a znaku. Odlévané padělky mohou mít póry a měkké hrany písma, dobová neplnohodnotná falza však mohou být ražena. Nedestruktivní analýza slitiny, porovnání razidel a přesné vážení poskytují více informací než zkouška jediným rysem.

Mariatereziánský tolar s datem 1780 má zvláštní historii novoražeb. Datum na něm nemusí být rokem výroby a označení mincovny může být zakódováno ve variantách detailů. Při prodeji se proto odděluje původní dobová emise, pozdější obchodní ražba a moderní novoražba.