Benátská mincovna
Benátská mincovna (Zecca) byla státní mincovna Benátek u náměstí svatého Marka. Razila stříbrný grosso, zavedený na konci 12. století za dóžete Enrica Danda, a od roku 1284 zlatý dukát, později zvaný zecchino. Za rakouské vlády užívala značku V a mince razila do roku 1866.
| Sídlo | Palazzo della Zecca u náměstí sv. Marka, budova Jacopa Sansovina z let 1536–1548 |
|---|---|
| Grosso | stříbrný, zavedený na konci 12. století za dóžete Enrica Danda, původně 2,18 g |
| Dukát (zecchino) | zlatý, od roku 1284 |
| Mincovní značka za rakouské vlády | V |
| Konec ražby mincí | 1866, po připojení Benátska k Itálii |
| Budova dnes | od roku 1904 hlavní část knihovny Biblioteca Marciana |
Historie
Benátky razily mince už v raném středověku, nejprve stříbrné denáry. Výroba mincovny výrazně vzrostla se zavedením stříbrného grossa na konci 12. století za dóžete Enrica Danda. Mince vážila původně 2,18 g a měla hodnotu 26 denárů; podle sedící postavy na rubu se jí říkalo také matapán. Roku 1284 schválila Velká rada zlatý dukát.
Stříbrnou mincovnu u náměstí svatého Marka uvádí roku 1278 usnesení Velké rady jako už existující. Po zavedení dukátu k ní roku 1285 přibyla mincovna zlatá. Pro ni se poprvé užívá název Zecca, odvozený z arabského sikka (razidlo); do roku 1290 přešel i na mincovnu stříbrnou, do té doby zvanou Moneta.
Po požáru v červenci 1532 rozhodla Rada desíti, že mincovna bude přestavěna s kamennými klenbami. Zakázku získal roku 1536 architekt Jacopo Sansovino a stavba skončila roku 1548; další patro povolila Rada desíti roku 1558.
Mincovna pracovala i po zániku republiky roku 1797. Za rakouské vlády razila se značkou V zlatá sovrana, stříbrná scuda a jejich díly, měděné mince, konvenční tolary, dvacetníky, dukáty a výjimečně čtyřdukáty. Po připojení Benátska k Itálii roku 1866 se v ní mince už nerazily, jen několik pamětních medailí, a roku 1870 činnost skončila. Od roku 1904 v budově sídlí hlavní část knihovny Biblioteca Marciana.
Hlavní ražby a jejich znaky
Na líci dukátu klečí dóže před svatým Markem, který mu podává korouhev, na rubu stojí Kristus v oválu posetém hvězdami. Další dóžata obraz neměnila a nahrazovala v něm jen své jméno. Dukát vážil 3,56 g, od roku 1570 3,49 g. Název zecchino, zkrácený z ducato de zecca, se vžil v 16. století; česky se mu říkalo cechyn. V Benátkách se zecchino razilo i za rakouské vlády, do roku 1822.
Grosso se hojně napodoboval, hlavně na Balkáně; roku 1282 zakázaly Benátky ve svých dalmatských državách používat jeho kopie. Ražby z rakouského období se poznají podle mincovní značky V.