Dóže

Dóže byl volený představitel Benátské a Janovské republiky. V Benátkách šlo zpravidla o doživotní úřad; v Janově byl od roku 1528 omezen na dva roky. Jako hlava státu spojoval ceremoniální důstojnost s omezenou výkonnou mocí v systému republikánské vlády, který bránil soustředění moci v jedněch rukou. Tento unikátní titul, odvozený z latinského dux (vůdce), představoval po staletí symbol městských republik, které dominovaly středomořskému obchodu. V numismatice mají dóžecí mince mimořádný význam, zejména benátské dukáty s vyobrazením dóžete klečícího před svatým Markem a grossi s dóžetem a svatým Markem.

Historie

Podle tradice vznikl úřad dóžete v Benátkách roku 697, kdy byl zvolen první dóže Paolo Lucio Anafesto jako představitel byzantské správy; jeho existence však není současnými prameny doložena. Po osamostatnění Benátek od Byzance se dóže stal voleným vládcem republiky. Původně měl dóže značnou moc, ale postupná omezení transformovala úřad na převážně ceremoniální funkci. Po pokusu dóžete Pietra IV. Candiána o dynastickou vládu roku 976 byly zavedeny první kontrolní mechanismy. Promissione ducale - přísaha omezující dóžecí pravomoci - se zpřísňovala s každou volbou.

Vrchol benátského systému představovala volba dóžete, nejkomplexnější volební procedura v dějinách. Velká rada losovala 30 členů, ti losem redukováni na 9, kteří volili 40, losem redukovaných na 12, volících 25, losem na 9, volících 45, losem na 11, kteří konečně volili 41 volitelů dóžete. Tento systém kombinující los a volbu znemožňoval korupci a zajišťoval konsenzus. Enrico Dandolo, slepý dóže vedoucí čtvrtou křížovou výpravu 1204, nebo Francesco Foscari vládnoucí rekordních 34 let představují významné dóžecí osobnosti.

V Janově se úřad dóžete etabloval později, roku 1339, když Simone Boccanegra byl zvolen prvním dóžetem po svržení cizí nadvlády. Janovský systém byl méně stabilní než benátský, s častými převraty a změnami ústavy. Dóže byl zpočátku volen doživotně, od 1528 se volba konala každé dva roky bez možnosti opakování. Andrea Doria, ačkoliv nikdy nebyl dóžetem, fakticky řídil republiku a odmítl nabízenou doživotní vládu.

Benátský dóže žil ve zlaté kleci moci. Sídlil v Dóžecím paláci, architektonickém skvostu kombinujícím gotiku s renesancí. Nesměl opustit Benátky bez povolení, přijímat dary, vlastnit majetek mimo republiku. Jeho synové nemohli zastávat vysoké úřady. Ceremoniál zahrnoval sposalizio del mare - svatbu s mořem, kdy dóže házel zlatý prsten do Jaderského moře symbolizující benátskou námořní nadvládu. Dóžecí čepice corno ducale se stala symbolem úřadu.

Ekonomická moc obou republik zajišťovala dóžeti prestiž navzdory omezené politické moci. Benátky kontrolovaly obchod s kořením a východním zbožím, Janov západní Středomoří a Černé moře. Benátský dukát (zecchino) ražený od 1284 s dóžetem klečícím před sv. Markem se stal nejstabilnější evropskou měnou. Janovské genovino d'oro konkurovalo florentským florinům. Dóžecí pečeť autorizovala obchodní smlouvy a diplomatické dokumenty.

Konec dóžecí éry přišel s napoleonskými válkami. Poslední benátský dóže Ludovico Manin abdikoval 12. května 1797, když Napoleon zrušil tisíciletou republiku. Janovská republika zanikla již 1797 transformací na Ligurskou republiku. Dóžecí paláce se staly muzei, ceremoniální předměty včetně corno ducale jsou vystaveny jako památky na unikátní republikánský systém, který dokázal konkurovat monarchiím po staletí.

Dóžecí pravomoci a ceremoniál

Dóžecí moc byla pečlivě vyvážena kontrolními mechanismy. V Benátkách dóže předsedal Velké radě, Senátu a Radě deseti, ale neměl rozhodující hlas. Reprezentoval republiku při diplomatických jednáních, ale vždy v doprovodu radních. Velel ceremoniálně námořnictvu, ale admirála jmenovala Signoria. Inkvizitoři státu monitorovali dóžecí korespondenci. Po smrti dóžete komise vyšetřovala jeho vládu, případné pokuty platili dědici.

Ceremoniální funkce dominovaly dóžecímu úřadu. Korunovace na Schodech obrů v Dóžecím paláci zahrnovala přísahu, předání praporu sv. Marka a nasazení corno ducale. Dóže vedl procesí o svátcích, přijímal vyslance v Sala del Collegio, předsedal soudům. Bucintoro - zlatá ceremoniální galéra - vozila dóžete při sposalizio del mare. Dóžecí pohřeb v bazilice San Zanipolo demonstroval republikánskou skromnost proti monarchické pompě.

Mincovní zobrazení dóžete vyjadřovalo republikánské hodnoty. Na benátských dukátech dóže klečí před sv. Markem přijímaje prapor - symbol služby republice, ne osobní moci. Stříbrné grosso zobrazovalo dóžete a sv. Marka jako rovnocenné partnery. Janovské mince nesly bránu hradu a kříž, dóžecí jméno pouze v legendě. Absence portrétů zdůrazňovala republikánský charakter - dóže byl první mezi rovnými, ne monarcha.