Johanité

JohanitéJohanité jsou rytířský a špitální řád svatého Jana Křtitele, který vyrostl z jeruzalémského špitálu pro poutníky a papež ho potvrdil roku 1113. Řád vládl Rhodu (1310–1522) a Maltě (1530–1798) a na obou ostrovech razil vlastní mince. Katolickým pokračovatelem je Suverénní řád maltézských rytířů.

Vznik 11. století, Jeruzalém
Papežské potvrzení 15. února 1113, bula papeže Paschala II.
Sídlo Rhodos 1310–1522
Sídlo Malta 1530–1798
Znak bílý osmicípý kříž
Ražby vlastní mince velmistrů na Rhodu a na Maltě
Měna na Maltě 1 scudo = 12 tari, 1 tari = 20 grani

Historie

Počátky johanitů sahají do 11. století, kdy v Jeruzalémě při klášteře založeném kupci z Amalfi vznikl špitál pro křesťanské poutníky. V jeho čele stál blahoslavený Gérard, jemuž papež Paschalis II. 15. února 1113 bulou Pie postulatio voluntatis potvrdil samostatný řád. Gérardův nástupce Raymond du Puy, mistr od roku 1120, dal řádu vojenskou složku: vedle péče o nemocné a chudé převzali johanité i ozbrojenou ochranu poutníků a křižáckých držav. Síť domů a komend napříč Evropou financovala ze svých výnosů činnost ve Svaté zemi.

Po pádu Akkonu roku 1291 se řád uchýlil na Kypr a v roce 1310 dobyl Rhodos. Tam vybudoval pevnostní stát a námořní mocnost zaměřenou na obranu křesťanského Středomoří a kontrolu mořských tras. Rhodoské období vytvořilo obraz johanitů jako disciplinovaného vojenského řádu s vlastní diplomacií, flotilou a výraznou symbolikou kříže. Roku 1522 Rhodos po šestiměsíčním obléhání dobyli Osmané. Roku 1530 dostal řád od císaře Karla V. jako věčné léno Maltu, za kterou odváděl symbolický poplatek jednoho sokola ročně. Proslavilo ho odražení osmanského obléhání Malty roku 1565 pod vedením velmistra Jeana de La Valette, po němž nese jméno maltské hlavní město Valletta.

V raném novověku se johanité stali důležitým aktérem středomořské politiky, ale zároveň zůstávali závislí na příjmech z evropských držav. Ty byly rozděleny do správních celků podle národností (langues) a do místních komend, které měly hospodářský i personální význam. Řád kombinoval řeholní pravidla, šlechtickou prestiž, vojenskou službu a dobročinnost.

Zlom přinesl rok 1798, kdy Maltu obsadila Napoleonova vojska a řád přišel o svůj stát. Vojenská role pak ustoupila a do popředí se vrátila špitální a charitativní tradice. Už dříve se projevila reformace: braniborská větev řádu přešla v 16. století k luterství a navazuje na ni dnešní evangelický johanitský řád, zatímco katolická větev se vyvinula v dnešní Suverénní řád maltézských rytířů. Označení „maltézští rytíři“ se objevilo až po přesídlení řádu na Maltu; „johanité“ je starší a širší název řádu svatého Jana.

V českých zemích založili johanité první komendu mezi lety 1158 a 1169 na pražské Malé Straně u kostela Panny Marie pod řetězem. Po jejím vyplenění roku 1420 se jejich hlavní základnou stalo panství a hrad Strakonice. Roku 1626 získal český představený řádu titul velkopřevora a roku 1694 se sídlo velkopřevorství vrátilo do Prahy.

Symbolika a mince řádu

Johanité jsou snadno rozpoznatelní díky kříži, který se v novověku ustálil jako maltézský kříž. Symbol se objevuje na pečetích, architektuře, řádových odznacích i na mincích a medailích.

Na Rhodu a na Maltě razili johanité vlastní mince jako vládnoucí moc, na Rhodu od počátku 14. století. Kolem roku 1500 nesly ražby na jedné straně kříž, erb řádu a erb velmistra, na druhé hlavu svatého Jana Křtitele. Na Maltě se první scudo razilo za velmistra Piera de Ponte. Scudo se dělilo na 12 tari a tari na 20 grani. Mince řádu obíhaly i po jeho odchodu z Malty, za britské správy je roku 1825 nahradila libra šterlinků.

Suverénní řád maltézských rytířů vydává od roku 1961 pamětní ražby ve scudech, tari a grani.

 
Design Shoptak.cz | Platforma Shoptet