Braniborsko
Braniborsko je historické území ve východním Německu a západním Polsku, jehož jádrem bylo Braniborské markrabství založené roku 1157. Markrabata patřila podle Zlaté buly z roku 1356 mezi kurfiřty, od roku 1415 vládli Hohenzollernové a od roku 1618 bylo Braniborsko spojeno s Pruskem. Markrabství zaniklo roku 1806.
| Založení markrabství | 1157, Albrecht Medvěd |
|---|---|
| Dynastie | Askánci 1157–1320, Wittelsbachové od 1323, Lucemburkové od 1373, Hohenzollernové od 1415 |
| Sídlo | Brandenburg an der Havel, od poloviny 15. století Berlín |
| Kurfiřtský hlas | podle Zlaté buly Karla IV. z roku 1356 |
| Spojení s Pruskem | 1618, personální unie Braniborsko-Prusko |
| Zánik markrabství | 6. srpna 1806, s koncem Svaté říše římské |
| Mincovna | Berlín, první zmínka 4. dubna 1280 |
Historie
Albrecht Medvěd z rodu Askánců dobyl roku 1157 Brandenburg a 3. října téhož roku se poprvé označil za markraběte. Askánci vládli až do vymření roku 1320. Roku 1323 udělil císař Ludvík IV. Bavor marku svému synovi a Zlatá bula Karla IV. z roku 1356 zařadila braniborská markrabata mezi kurfiřty, volitele římského krále.
Roku 1373 koupil Karel IV. Braniborsko od wittelsbašského markraběte Oty za 500 000 zlatých a ještě téhož roku udělil braniborskou marku svému synovi Zikmundovi Lucemburskému. Roku 1388 ji spolu s kurfiřtským hlasem získal moravský markrabě Jošt výměnou za půjčku, kterou Zikmundovi poskytl v boji o uherskou korunu.
Norimberský purkrabí Fridrich VI. z rodu Hohenzollernů, jako kurfiřt Fridrich I. Braniborský, dostal roku 1411 dědičnou správu marky, roku 1415 byl uznán kurfiřtem a 18. dubna 1417 ji obdržel v léno. Roku 1618 zdědil kurfiřt Jan Zikmund Braniborský Pruské vévodství a vzniklo Braniborsko-Prusko. Kurfiřt Fridrich III. se 18. ledna 1701 korunoval jako Fridrich I. Pruský králem v Prusku. Markrabství zaniklo 6. srpna 1806 se Svatou říší římskou a roku 1815 je nahradila pruská provincie Braniborsko. Na většině jeho území leží dnešní spolková země Braniborsko a Berlín.
Braniborské mincovnictví
Berlínská mincovna je doložena listinou ze 4. dubna 1280; mince se tehdy razily ručně kladivem. Po Zlaté bule z roku 1356 se markraběcí mincovna stala kurfiřtskou. Kurfiřt Jan Jiří Braniborský ji chtěl mít pod přímou kontrolou a roku 1586 ji přestěhoval do nové budovy u zahrady Lustgarten.
Mincovní reformu Velkého kurfiřta Fridricha Viléma Braniborského dovršila roku 1667 Zinnská mincovní úmluva se Saskem. Po povýšení na království v roce 1701 se kurfiřtská mincovna stala královskou a od roku 1750 nese značku A, kterou užívá dodnes.