Hohenzollernové
Hohenzollernové jsou významný evropský šlechtický rod, který výrazně ovlivnil německou a evropskou historii i numismatiku od středověku až do 20. století. Jako vládci Braniborska, Pruska a později sjednoceného Německého císařství vytvořili jednu z nejdůležitějších evropských dynastií, jejíž mincovní produkce zahrnovala tisíce typů mincí a medailí. Z numismatického hlediska jsou hohenzollernské mince mimořádně důležité pro svůj historický význam, uměleckou kvalitu a dokumentaci vzestupu Pruska a Německa jako velmoci. Mince Hohenzollernů zahrnují široké spektrum od středověkých brakteátů a grošů přes tolary, dukáty, friedrichy d'or až po marky Německého císařství, což vytváří rozsáhlou a fascinující oblast pro sběratele i investory.
Historie
Historie hohenzollernského mincovnictví začíná ve 12. století, kdy rod získal první významné državy ve Švábsku a Frankách. Zásadní zlom přišel v roce 1415, kdy císař Zikmund udělil Fridrichovi Hohenzollernskému braniborské kurfiřtství, což rodu umožnilo razit vlastní mince. První významné hohenzollernské mince byly brakteáty a groše ražené v braniborských mincovnách jako Berlín, Brandenburg a Frankfurt nad Odrou. Výrazný vzestup nastal po roce 1618, kdy hohenzollernští kurfiřti získali dědičně Pruské vévodství, čímž se jejich mincovní produkce rozšířila i do této oblasti. Zásadním mezníkem byl rok 1701, kdy se kurfiřt Fridrich III. korunoval jako král Fridrich I. Pruský, což se odrazilo i v mincovnictví zavedením královských symbolů a hodnotnějších nominálů. Za vlády Fridricha II. Velikého (1740-1786) prošlo pruské mincovnictví modernizací a standardizací, přičemž byly zavedeny nové zlaté (Friedrich d'or) a stříbrné mince (taler). Napoleonské války představovaly období krize, kdy musely být raženy nouzové mince z méně hodnotných kovů. Po Vídeňském kongresu (1815) a územní expanzi Pruska nastal rozvoj systematického mincovnictví s centralizovanou produkcí v Berlíně. Klíčovým momentem bylo vytvoření jednotné německé měny (marky) po sjednocení Německa v roce 1871, kdy se hohenzollernské mince staly standardem pro celé císařství. Závěrečná fáze přišla s první světovou válkou, kdy byly raženy válečné nouzové mince, a končí abdikací císaře Viléma II. v roce 1918, který byl posledním vládnoucím Hohenzollernem.
Z numismatického hlediska lze hohenzollernské mince rozdělit do několika hlavních období a kategorií. Braniborské období (1415-1701) zahrnuje středověké brakteáty a groše, ale i první tolary a zlaté ražby s titulem kurfiřta. Pruské království (1701-1871) představuje vrcholné období s širokou škálou nominálů od drobných měděných mincí (pfennig, groschen) přes stříbrné tolary a jejich díly až po zlaté friedrichy d'or a dukáty. Období Německého císařství (1871-1918) přineslo standardizovaný markový systém v nominálech od 1 pfennig po 20 marku se systematicky budovaným ikonografickým programem. Z geografického hlediska razili Hohenzollernové mince v mnoha mincovnách, přičemž nejvýznamnější byly Berlín (označení A), Vratislav/Breslau (B), Frankfurt nad Odrou, Königsberg, Magdeburg, Štětín, Cleve a další regionální centra. Materiálově sahaly od zlatých přes stříbrné, bilonové až po měděné a niklové mince, přičemž ryzost a hmotnost se vyvíjely podle ekonomické situace a měnových reforem. Typickým ikonografickým prvkem byla pruská orlice, hohenzollernský erb (čtvrcený štít) a portréty panovníků, později také říšská orlice pro celoněmecké emise.
Význam pro investory a sběratele
Pro numismatiky představují hohenzollernské mince mimořádně rozsáhlou a rozmanitou sběratelskou oblast, která umožňuje různé specializace – podle historických období, panovníků, mincoven nebo nominálů. Zvláště ceněné jsou rané braniborské ražby, pruské tolary a dukáty 18. století, mince z období napoleonských válek a vzácné varianty říšských marek. Z investičního hlediska mají potenciál především zlaté hohenzollernské mince jako pruské friedrichy d'or, dvojité či trojité dukáty a císařské 20 a 10marky s portrétem Viléma I. nebo Viléma II. Tyto mince kombinují numismatickou hodnotu s obsahem drahého kovu, což z nich činí stabilní investici s potenciálem růstu hodnoty. Zajímavé jsou také tematické kolekce zahrnující například mince všech pruských králů nebo kompletní série specifických nominálů, které jako celek dosahují prémiové hodnoty.
Příklady
Nejvýznamnější hohenzollernské mince zahrnují:
- Brandenburg-Preußen Taler – klasické velké stříbrné mince pruských králů
- Friedrich d'or – zlatá mince zavedená Fridrichem II. Velikým, pruský protějšek francouzského louisdoru
- Pruské korunovační mince – speciální ražby k příležitosti korunovací v letech 1701, 1861 a 1888
- Císařské 20 marek – prestižní zlaté mince Německého císařství ražené v letech 1871-1915
Zajímavosti
- Během Sedmileté války (1756-1763) nechal Fridrich II. Veliký razit tzv. "válečné mince" (Kriegsmünzen) se záměrně sníženým obsahem stříbra, přičemž použil mincovní značky sousedních států jako Saska a Polska, aby skryl jejich pruský původ. Tato kontroverzní strategie, která ekonomicky poškodila sousední země, se později stala předmětem diplomatických sporů.
- V roce 1750 nechal Fridrich II. vyrazit zkušební minci s provokativním nápisem "EIN REICHS THALER" (Říšský tolar), což bylo považováno za nárok na vedoucí postavení v Říši a vyvolalo diplomatickou roztržku s Rakouskem, jehož Habsburkové drželi císařský titul.
- Hohenzollernská numismatická propagace dosáhla vrcholu v tzv. "siegestaler" (vítězné tolary) ražených po klíčových vojenských vítězstvích, jako byly bitvy u Roßbachu, Leuthen nebo Sedan, které patří mezi nejpropracovanější příklady politické numismatické propagandy své doby.
- Poslední oficiální hohenzollernské mince byly raženy na příkaz bývalého císaře Viléma II. v jeho nizozemském exilu po první světové válce. Tyto soukromé medaile, oficiálně označované jako "Hausmünzen" (domácí mince), nesly jeho portrét a tituly, jako by stále vládl. Ačkoliv neměly žádnou oficiální měnovou hodnotu, sloužily jako propagandistický nástroj pro monarchistické kruhy v meziválečném Německu.