Prusko-francouzská válka
Prusko-francouzská válka trvala od července 1870 do ledna 1871 a skončila drtivou porážkou Francie. Vzniklo z ní Německé císařství, vyhlášené 18. ledna 1871 ve Versailles, a s ním nová měna – zlatá marka o sto fenicích, na jejíž první mince šlo zlato z francouzské válečné náhrady pěti miliard franků.
| Trvání | 19. července 1870 – 28. ledna 1871 |
|---|---|
| Rozhodující bitva | Sedan, 1.–2. září 1870, zajetí Napoleona III. |
| Výsledek | vznik Německého císařství, Francie ztratila většinu Alsaska a část Lotrinska |
| Mírová smlouva | frankfurtský mír, 10. května 1871 |
| Válečná náhrada | 5 miliard franků ve zlatě, splaceno do září 1873 |
| Nová měna | marka o 100 fenicích, zákon ze 4. prosince 1871, jediné zákonné platidlo od 1. ledna 1876 |
Historie
Záminkou byl spor o obsazení španělského trůnu a takzvaná emžská depeše, kterou kancléř Otto von Bismarck zkrátil tak, aby urazila obě strany: Francouzi z ní vyčetli, že pruský král ponížil jejich vyslance, Němci naopak, že vyslanec urazil krále. Francie vyhlásila válku 19. července 1870 a přesně to Bismarck potřeboval – jižní německé státy se postavily na pruskou stranu.
Válka byla krátká a jednostranná. Pruská armáda měla lepší dělostřelectvo, železniční přesuny a štábní práci; 2. září 1870 kapituloval u Sedanu francouzský císař Napoleon III. a padl do zajetí. V Paříži byla 4. září vyhlášena republika, která pokračovala v boji, ale obležená Paříž padla 28. ledna 1871, kdy bylo podepsáno příměří.
18. ledna 1871 bylo v Zrcadlovém sále ve Versailles vyhlášeno Německé císařství a pruský král Vilém I. se stal německým císařem. Frankfurtský mír z 10. května 1871 pak Francii uložil odstoupit většinu Alsaska a část Lotrinska a zaplatit pět miliard franků ve zlatě.
Ponížení ve Versailles a ztráta Alsaska a Lotrinska znemožnily francouzsko-německé smíření na desítky let a patří k příčinám první světové války.
Válka a peníze
Válečná náhrada byla na tehdejší poměry obrovská. Podle mírové smlouvy měla poslední tři miliardy splatit do 2. března 1874, splatila je však už do září 1873, kdy německá vojska opustila její území. Zlato z náhrady posloužilo k první ražbě nových zlatých mincí a umožnilo Německu měnovou reformu: zákon ze 4. prosince 1871 zavedl marku o sto fenicích a zlaté mince po 10 a 20 markách, mincovní zákon z 9. července 1873 z ní udělal jednotnou zlatou měnu celé říše a od 1. ledna 1876 byla jediným zákonným platidlem. Marka nahradila měny jednotlivých států, jako byl jihoněmecký zlatý; spolkový tolar však platil jako tři marky až do roku 1907.
Rok 1871 je proto v německém mincovnictví předělem. Mince německých států před rokem 1871 tvoří pestrou oblast desítek vydavatelů, po sjednocení nastupuje jednotná marková soustava. Zlaté mince a stříbrné od dvou marek výš si ale zachovaly líc jednotlivých států – obvykle s portrétem panovníka, u Hamburku, Brém a Lübecku s městským znakem – zatímco rub s říšskou orlicí byl společný. Na nich je proto vidět, jestli jde o pruskou, bavorskou nebo saskou ražbu. Drobné mince do jedné marky měly jednotnou podobu.
K vítězství se váží i pamětní tolary z roku 1871. Marka tehdy ještě neexistovala, a tak vítězství a mír připomněly státy starým tolarovým nominálem – Prusko Sieges-Thalerem s trůnící Borussií, Bavorsko tolarem na frankfurtský mír, Württembersko tolarem s opisem MIT GOTT DURCH KAMPF ZU SIEG UND EINIGUNG.
