Lotrinsko

Lotrinsko bylo samostatné vévodství a později francouzská provincie mezi Francií a Svatou říší římskou, s hlavním městem Nancy. V numismatice je známé stříbrnými tolary a testony s portréty lotrinských vévodů z mincovny v Nancy. Samostatné vévodství zaniklo připojením k Francii roku 1766.

Historie

Lotrinsko získalo své jméno po Lotharovi II., pravnuku Karla Velikého, který v letech 855–869 vládl severní části někdejší středofranské říše mezi Mázou, Rýnem a Severním mořem – Lotharingii. Po rozpadu karolinské říše se území stalo předmětem sporů mezi východofranskou a západofranskou říší. V roce 959 bylo Lotrinsko rozděleno na Horní Lotrinsko (pozdější vévodství Lotrinsko) a Dolní Lotrinsko (zahrnující dnešní Benelux). Horní Lotrinsko se postupně osamostatnilo jako vévodství v rámci Svaté říše římské pod vládou místních dynastií.

Vévoda René II. (1473–1508) z vaudémontské větve rodu porazil burgundského vévodu Karla Smělého v bitvě u Nancy 5. ledna 1477, kde Karel padl; tím skončily burgundské války. Jeho syn Antonín Dobrý (1508–1544) si roku 1542 norimberskou smlouvou s Karlem V. zajistil nezávislost vévodství na říši. Jeho bratr Klaudius převzal roku 1530 državy v Guise a stal se předkem francouzských vévodů z Guise, kteří hráli klíčovou roli ve francouzských náboženských válkách.

Vévoda Karel III. (1545–1608) udržoval neutralitu mezi Francií a říší a roku 1572 spolu s kardinálem Karlem Lotrinským, založil univerzitu v Pont-à-Mousson, kterou od počátku vedli jezuité. Následoval jeho syn Jindřich II. (1608–1624).

Vévoda Karel IV. (1624–1675) byl jednou z nejkontroverznějších postav lotrinských dějin. Ve třicetileté válce stál na straně císaře, a když Francie roku 1633 vtrhla do Lotrinska, abdikoval ve prospěch bratra. Jako císařský vojevůdce zvítězil u Nördlingenu (1634) a u Tuttlingenu (1643). Do vévodství se mohl vrátit až po odchodu francouzských vojsk roku 1661, roku 1670 je však Ludvík XIV. obsadil znovu. Karel zemřel roku 1675 v císařských službách.

Jeho synovec Karel V. Lotrinský (1675–1690) byl vévodou jen titulárně, protože území zůstalo v rukou Francie. Proslul jako vrchní velitel císařských vojsk, která roku 1683 porazila Turky u Vídně a roku 1686 dobyla Budín. Zemřel roku 1690 ve Welsu. Jeho syn Leopold (1690–1729) získal vévodství zpět rijswijským mírem roku 1697. Za války o španělské dědictví Francie znovu obsadila část země včetně Nancy a Leopold sídlil na zámku v Lunéville.

Zásadní zvrat přišel za vlády Františka III. Štěpána (1729–1737), který se v roce 1736 oženil s Marií Terezií, dědičkou habsburských zemí. Po válce o polské dědictví se musel vzdát Lotrinska výměnou za velkovévodství Toskánské. Lotrinsko získal sesazený polský král Stanislav Leszczyński, tchán Ludvíka XV., s tím, že po jeho smrti připadne Francii. Když Stanislav zemřel 23. února 1766, Lotrinsko se stalo součástí Francie.

Lotrinská dynastie však pokračovala na císařském trůně – František Štěpán se stal císařem Svaté říše římské jako František I. Štěpán (1745–1765) a s Marií Terezií založil habsbursko-lotrinskou dynastii, která vládla až do roku 1918. Po prusko-francouzské válce 1870–1871 byla severovýchodní část Lotrinska (přibližně dnešní departement Moselle) připojena k Německé říši jako součást Alsaska-Lotrinska. Region se vrátil k Francii po první světové válce, za druhé světové války jeho severovýchodní část znovu anektovalo nacistické Německo a po válce se definitivně vrátil Francii.

Mincovnictví

Mincovna v Nancy je doložena už ve 14. století: za vévody Jana I. (1346–1389) z ní pocházejí stříbrné groše s opisem MONETA FECTA IN NANCEIO. Za Antonína Dobrého razila stříbrné mince s portrétem vévody v brnění – dicken neboli testony (exemplář z roku 1516 váží 9,62 g) i dvojité tolary o hmotnosti téměř 59 g.

Testony Karla III. nesou vévodův portrét a opis začínající lotrinským dvojkřížem; jeho tolar z roku 1557 má na rubu korunovaný znak Lotrinska. Z vlády Františka III. Štěpána pochází zlatý françois d'or z roku 1736. Jako toskánský velkovévoda pak František Štěpán razil mince, jejichž znak nese lotrinský štítek.