Ludvík XV.

Ludvík XV. byl francouzský král v letech 1715 až 1774, pravnuk Ludvíka XIV. Na trůn nastoupil v pěti letech a hned na začátku jeho vlády propukl první velký finanční krach moderní Evropy – experiment s papírovými penězi, který na sto let znechutil Francouzům bankovky. Zemřel roku 1774.

Historie

Zdědil trůn roku 1715 jako dítě, takže za něj osm let vládl regent Filip Orleánský. Ten se pokusil vyřešit obrovský dluh po Ludvíku XIV. odvážným způsobem: svěřil finance skotskému ekonomovi Johnu Lawovi, který založil banku, začal vydávat papírové peníze a propojil je s obchodní společností podnikající v Louisianě.

Akcie společnosti vyletěly do závratné výše a Paříž zachvátila spekulace. Roku 1720 bublina praskla, banka zkrachovala a papírové peníze zůstaly bez krytí. Vzniklá nedůvěra byla tak silná, že se Francie k bankovkám ve větším měřítku vrátila až za revoluce – a i tehdy skončily znehodnocením.

Samostatná vláda Ludvíka XV. přinesla zprvu úspěchy a přezdívku Milovaný, ale postupně se obraz zhoršoval. Prohraná sedmiletá válka stála Francii Kanadu i pozice v Indii, dvorské výdaje rostly a král se opíral o rádce a favoritky, například markýzu de Pompadour. Zemřel roku 1774 a zanechal vnukovi Ludvíku XVI. zemi zadluženou a nespokojenou.

Mince Ludvíka XV.

Za jeho vlády se razily klasické mince starého režimu: zlatý louis d'or a stříbrné écu, doplněné drobnými mincemi z billonu a mědi. Typy se během padesáti let několikrát změnily – sběratelé je rozlišují podle úpravy portrétu a rubu, například takzvané écu aux branches d'olivier s olivovými ratolestmi nebo starší écu au bandeau s páskou ve vlasech.

Francouzské mince té doby nesou písmeno mincovny – ražeb bylo mnoho a rozeznat je podle písmene je pro určení kusu klíčové. Rozdíly v nákladu jednotlivých mincoven bývají značné, takže tentýž ročník může mít podle písmene výrazně odlišnou cenu.

Sběratelsky je Ludvík XV. dostupný vstup do francouzské numismatiky: jeho écu se dochovala v dostatečném množství, aby se daly pořídit i v pěkném stavu. Pozornost zaslouží jen jedna věc – u stříbra téhle doby jsou běžné dobové úpravy, tedy opravy okrajů a přeleštění, které cenu snižují a poznají se podle nepřirozeně hladkého povrchu.