Askánci

Askánci jsou německý šlechtický rod, který vzešel z hrabat z Ballenstedtu v pohoří Harz. Albrecht I. Medvěd založil roku 1157 Braniborské markrabství, další větve rodu vládly v Sasku a v Anhaltsku, kde Askánci panovali až do roku 1918. Ve svých zemích razili mimo jiné stříbrné brakteáty.

Původ hrabata z Ballenstedtu v pohoří Harz
Nejstarší doložený předek Esico z Ballenstedtu, uvedený v listině z roku 1036
Původ jména polatinštěný název sídla Aschersleben
Braniborsko markrabství od roku 1157, braniborská větev vymřela 1320
Sasko vévodství od roku 1180; větev sasko-wittenberská vymřela 1422, sasko-lauenburská 1689
Kurfiřtský hlas Sasko-Wittenbersko, Zlatá bula z roku 1356
Anhaltsko sjednocené vévodství od roku 1863, vláda skončila abdikací v listopadu 1918
Mince Albrechta I. Medvěda stříbrné brakteáty

Historie

Askánci (německy Askanier) patří k nejvlivnějším rodům středověkého severního Německa. Nejstarším doloženým předkem je hrabě Esico z Ballenstedtu, kterého uvádí listina císaře Konráda II. z roku 1036. Rodové državy ležely mezi pohořím Harz a středním Labem. Jméno rodu vzniklo polatinštěním názvu rodového sídla Aschersleben.

Mocenský vzestup rodu spojený s Albrechtem I. Medvědem (zemřel 1170) se odehrál na slovanském pomezí východně od Labe. Albrecht byl po roce 1138 krátce saským vévodou a roku 1157 ovládl Braniborsko a stal se prvním braniborským markrabětem. Jeho syn Bernard III. získal roku 1180 po sesazení Jindřicha Lva východní část Saského vévodství.

Braniborská větev vymřela roku 1320. Saská linie se rozdělila na sasko-wittenberskou, které Zlatá bula Karla IV. roku 1356 přiznala dědičný kurfiřtský hlas a která vymřela roku 1422, a sasko-lauenburskou, jež vymřela roku 1689. Nejdéle vládli Askánci v Anhaltsku. Tamní linie se postupně dělily a vymíraly, roku 1863 se země sjednotila ve vévodství Anhaltsko a v listopadu 1918 rod po revoluci abdikoval.

S českými dějinami se rod setkal několikrát. Braniborský markrabě Ota III. se oženil s Boženou, dcerou krále Václava I. Po smrti Přemysla Otakara II. roku 1278 se poručníkem nezletilého Václava II. stal Ota V. Braniborský, zvaný Dlouhý. Václava držel na Bezdězi a poté v Braniborsku a propustil ho až v květnu 1283. V letech 1619–1620 stál v čele vojska českých stavů Kristián I. Anhaltsko-Bernburský; bitva na Bílé hoře ukončila jeho politickou dráhu.

Mince askánských zemí

Z doby Albrechta I. Medvěda se dochovaly stříbrné brakteáty – jednostranné ražby z tenkého plíšku, na jehož druhé straně prosvítá obraz v negativu. Připisují se mincovnám ve Wegelebenu, Ballenstedtu nebo Ascherslebenu. U části kusů zůstává sporné, zda vznikly pro Braniborsko, nebo pro Anhaltsko.

Heraldickým zvířetem Anhaltska se stal medvěd. Vévodství Anhaltsko razilo vlastní mince i v Německém císařství; roku 1914 vydalo stříbrnou pamětní třímarku k 25. výročí sňatku vévody Fridricha II. Anhaltského.

 
Design Shoptak.cz | Platforma Shoptet