Václav I.

Václav I., zvaný Jednooký, byl český král z rodu Přemyslovců, který vládl v letech 1230 až 1253. Ubránil zemi před mongolským vpádem roku 1241, dokončil proměnu Čech v zemi měst a hradů a razil stříbrné brakteáty – tenké jednostranné mince, které se razily až do konce 13. století.

Historie

Narodil se roku 1205 jako syn Přemysla Otakara I. a Konstancie Uherské. Otec ho nechal korunovat už za svého života, aby zajistil hladké nástupnictví, takže Václav přebíral zemi urovnanou a s dědičným královským titulem potvrzeným Zlatou bulou sicilskou.

Přezdívku Jednooký získal po lovecké nehodě. Zálibu v lovu měl silnou a kronikáři mu ji vyčítali, stejně jako to, že prý nesnášel zvuk zvonů. Vedle toho ale patřil k panovníkům, za nichž se země výrazně proměnila: podporoval zakládání měst, kolonizaci pohraničí a stavbu kamenných hradů; do Čech s ním naplno vstoupila gotika a dvorská kultura.

Roku 1241 dorazil k českým hranicím mongolský vpád, který předtím rozdrtil uherské i polské vojsko. Václav shromáždil armádu a Mongolové se Čechám vyhnuli; zpustošili Moravu a odtáhli do Uher. Bez zásadní bitvy tak země vyvázla s poměrně malými škodami.

Konec vlády mu ztrpčil vlastní syn. V letech 1248 a 1249 se Přemysl Otakar II. postavil do čela odbojné šlechty a nechal se prohlásit „mladším králem". Václav povstání potlačil a syna nakrátko uvěznil, později se ale usmířili. Zemřel roku 1253 a Přemysl po něm nastoupil bez odporu.

Brakteáty Václava I.

Za Václavovy vlády už se v Čechách nerazily denáry, ale brakteáty. Jde o mince ražené z jediné tenké stříbrné plotny takovým způsobem, že obraz z líce prostupuje na rub jako negativ – ražba je tedy jednostranná a mince je velmi křehká. Rozšířily se ve střední Evropě ve 13. století a vydržely zhruba do zavedení pražského groše roku 1300.

České brakteáty té doby nesou lva, panovníka na trůně, jezdce nebo architektonické motivy, obvykle bez opisu. To ztěžuje jejich přesné určení: bez nápisu se rozlišují podle stylu, velikosti, hmotnosti a podle toho, kde a s čím byly nalezeny. Datují se proto zpravidla do delšího období, ne na jednotlivé roky.

Sběratelsky jsou vděčné právě pro tu křehkost. Dochované kusy bývají naprasklé nebo neúplné a zachovalý brakteát s čitelným obrazem má výrazně vyšší cenu než kus s chybějícím okrajem. Nálezy pocházejí především z depotů, které se do země dostaly v neklidných dobách a v nichž bývá i několik set kusů najednou.