Václav I.

Václav I., zvaný Jednooký, byl český král z rodu Přemyslovců, korunovaný roku 1228 a samostatně vládnoucí v letech 1230 až 1253. Roku 1241 ubránil Čechy před mongolským vpádem a podporoval zakládání měst a hradů. Hlavní mincí jeho doby byly stříbrné brakteáty – tenké jednostranné mince.

Historie

Narodil se roku 1205 jako syn Přemysla Otakara I. a Konstancie Uherské. Otec ho nechal 6. února 1228 korunovat už za svého života, aby zajistil hladké nástupnictví; samostatně vládl od otcovy smrti v prosinci 1230. Přebíral zemi s dědičným královským titulem, který potvrdila Zlatá bula sicilská z roku 1212.

Přezdívku Jednooký získal poté, co při lovu přišel o levé oko. Kronikáři o něm uvádějí, že nesnášel zvuk kostelních zvonů. Za jeho vlády se země výrazně proměnila: podporoval zakládání měst, například Trutnova, Slaného a Stříbra, kolonizaci pohraničí a stavbu kamenných hradů; do české architektury s ním naplno vstoupila gotika.

Roku 1241 zasáhl střední Evropu mongolský vpád. Po bitvě u Lehnice, v níž 9. dubna padl slezský kníže Jindřich II. Pobožný, se Mongolové pokusili proniknout do Čech přes Kladsko. Václav dal předem opevnit pohraniční hory a útočníci po odporu ustoupili; zpustošili pak Moravu a odtáhli do Uher.

Konec vlády mu ztrpčil vlastní syn. Roku 1248 se Přemysl Otakar II. postavil do čela odbojné šlechty, která ho zvolila „mladším králem“. Václav roku 1249 získal zpět Prahu, syna nechal zajmout a krátce věznit na hradě Týřově, brzy ho však omilostnil. Zemřel roku 1253 a Přemysl po něm nastoupil na trůn.

Brakteáty Václava I.

Hlavní mincí Václavovy doby byly brakteáty – mince ražené z jediné tenké stříbrné plotny tak, že obraz z líce prostupuje na rub jako negativ. Ražba je tedy jednostranná a mince velmi křehká. Do Čech je podle míšeňského vzoru zavedl ještě jeho otec Přemysl Otakar I. a razily se až do mincovní reformy Václava II. roku 1300, která zavedla pražský groš. Na Staré Plzni se Václavovi připisují ještě vzácné dvoustranné denáry: z let 1224–1228, kdy jako kníže spravoval Plzeňsko, s jeho knížecím titulem, a z let 1228–1230, po korunovaci, se jmény obou králů – otce i syna.

Brakteáty první poloviny 13. století jsou takzvané velké, o průměru 40–42 mm a hmotnosti necelého gramu. Odpovídají míšeňským předlohám a podle dosavadního bádání se od nich liší hlavně královskou korunou na hlavě zobrazeného panovníka. Opis až na výjimky chybí, a tak se brakteáty určují podle stylu, velikosti, hmotnosti a podle nálezů, z nichž pocházejí; přesná chronologie je dodnes otevřená a datují se do delších období, ne na jednotlivé roky.

Tenký plech se většinou nedochoval dobře – časté jsou praskliny, zlomy a zmačkání.