Sasko
Sasko je historická země a dnešní spolková země Německa (Svobodný stát Sasko) s hlavním městem Drážďany, která sousedí s Českem a Polskem. Wettinové ji ovládali jako kurfiřtství (1423–1806) a jako království (1806–1918). Stříbro z Krušnohoří, zejména z Freibergu, bylo základem ražby saských tolarů.
| Sídlo | Drážďany |
|---|---|
| Kurfiřtství | 1423–1806, dynastie Wettinů |
| Království | 1806–1918 |
| Dnes | Svobodný stát Sasko, spolková země Německa od roku 1990 |
| Zdroj stříbra | hornictví v Krušnohoří – Freiberg (stříbro objeveno 1168), Annaberg |
| Typická ražba | saské tolary, od roku 1500 guldengroše (klappmützentalery) |
| Zemská mincovna | Drážďany 1556–1887, poté Muldenhütten do roku 1953; značka E od roku 1872 |
Historie
Sasko má jméno od germánských Sasů, ti však sídlili na severozápadě dnešního Německa a raně středověké vévodství Sasko leželo jinde než pozdější saský stát. Jméno se na Labe přeneslo s kurfiřtským hlasem: roku 1423 udělil král Zikmund Lucemburský míšeňskému markraběti Fridrichovi z rodu Wettinů vévodství Sasko-Wittenbersko i s hlasem při volbě římského krále. Tím vzniklo saské kurfiřtství.
Roku 1485 si Wettinové Lipským dělením rozdělili země na ernestinskou a albertinskou linii. V 16. století se Sasko stalo jedním z center reformace: saský kurfiřt poskytl ochranu Martinu Lutherovi a z Wittenbergu se šířilo jeho učení. Postavení kurfiřtství dávalo Sasku vliv na říšskou politiku.
Bohatství země stálo na hornictví. Roku 1168 bylo u Christiansdorfu, dnešního Freibergu, objeveno stříbro a markrabě si zajistil horní regál; vytěžené stříbro se smělo prodávat jen markraběcí mincovně. Stříbro pro první saské tolarové ražby pocházelo z krušnohorských dolů, především z Annabergu.
V 17. století Sasko poškodila třicetiletá válka. Roku 1697 se kurfiřt Fridrich August I. stal polským králem jako August II. Silný; saští kurfiřti pak byli polskými králi až do roku 1763. Z této doby pocházejí barokní podoba Drážďan a jejich umělecké sbírky.
Po bitvě u Jeny přistoupil kurfiřt Fridrich August III. k Rýnskému spolku a 11. prosince 1806 přijal královský titul. Na Vídeňském kongresu muselo Sasko postoupit asi 58 % území Prusku. V 19. století patřilo k průmyslově nejvyspělejším státům Evropy. Král abdikoval 13. listopadu 1918 a Sasko se stalo republikou. Po roce 1945 leželo v sovětské okupační zóně a v NDR, která roku 1952 země zrušila a nahradila je kraji. Jako spolková země bylo Sasko obnoveno 3. října 1990.
Sasko v mincovnictví
Ze stříbra z Krušnohoří se od roku 1500 razily saské guldengroše, lidově klappmützentalery podle čepic vévodů na rubu. Patří k prvním tolarovým ražbám v Německu a byly vzorem pro jáchymovské tolary. Vážily kolem 29,2 g při ryzosti 937,5/1000, nenesou letopočet a datují se podle opisů a mincmistrovských značek; razily se v Annabergu, Buchholzi a krátce v Lipsku.
Roku 1556 zřídil kurfiřt August mincovnu v Drážďanech a převedl do ní ražbu z Freibergu, o dva roky později i z Annabergu; Drážďany se tak staly jedinou mincovnou kurfiřtství. Od roku 1690 se razilo podle lipské mincovní stopy, od roku 1763 do roku 1838 podle konvenční stopy. Od roku 1872 nesou saské mince mincovní značku E; roku 1887 se ražba přestěhovala do nové mincovny v Muldenhütten, která pracovala do roku 1953.