Markrabství
Markrabství (latinsky marchia, německy Markgrafschaft) je území, kterému vládl nebo které spravoval markrabě. Vzniklo jako pohraniční marka franské říše kolem roku 800 a později ve Svaté říši římské. V českých zemích bylo markrabstvím Morava, a to od roku 1182 do zániku monarchie roku 1918.
| Latinsky / německy | marchia / Markgrafschaft |
|---|---|
| Vznik | pohraniční marky franské říše, kolem roku 800 za Karla Velikého |
| Významná markrabství říše | Rakousko (Východní marka), Braniborsko, Míšeň, Štýrsko, Bádensko, Morava, Horní a Dolní Lužice |
| Italská markrabství | Mantova, Montferrat, Saluzzo |
| Markrabství moravské | 1182–1918, od roku 1348 země Koruny české |
| Mincovní právo na Moravě | koncem 12. století přešlo z moravských knížat na markrabata |
Historie
Marky zřizoval kolem roku 800 Karel Veliký na okrajích franské říše, většinou na jejích východních hranicích; na západě vznikla Bretaňská marka a Španělská marka proti muslimské Hispánii. Správce marky měl širší pravomoci než hrabě ve vnitrozemí, včetně práva svolat vojsko. Po rozpadu franské říše se z úřadu stávala dědičná hodnost a ve 12. století byla mnohá markrabství dědičnými državami rodů.
Ve Svaté říši římské vyrostly z markrabství významné státy. Rakouské markrabství, původně Východní marka, spravovali od roku 976 Babenberkové a roku 1156 bylo povýšeno na vévodství. Braniborské markrabství vzniklo roku 1157 ze Severní marky a Zlatá bula roku 1356 zařadila jeho markrabata mezi kurfiřty. Míšeňská markrabata se později stala saskými králi. V Itálii byla markrabstvími například Mantova, Montferrat a Saluzzo.
V českých zemích je markrabstvím Morava. Roku 1182 ji císař Fridrich I. Barbarossa udělil v léno Konrádu Otovi s titulem markraběte a roku 1197 titul trvale obnovil Vladislav Jindřich. Od roku 1348 patřilo Markrabství moravské mezi země Koruny české; zemský sněm byl oficiálně ustaven v polovině 14. století. Roku 1370 připojil Karel IV. ke Koruně české i Dolní Lužici, dosud říšské markrabství. Od roku 1526 vládli na Moravě Habsburkové a Obnovené zřízení zemské z roku 1628 učinilo markrabství dědičným v jejich rodě. Od roku 1850 byla Morava samostatnou korunní zemí Rakouska. Markrabství zaniklo se vznikem Československa roku 1918, jako Země moravská existovala Morava až do roku 1928.
Správa a mince
Na Moravě vládl jako markrabě zpravidla panovníkův syn nebo bratr. Pozdější panovníci si titul ponechávali sami a správu země svěřovali moravskému zemskému hejtmanovi. Titul moravského markraběte se tak stal součástí titulatury českých králů.
Mincovní právo moravských knížat přešlo koncem 12. století na markrabata. Na mincích se moravský titul objevuje nejčastěji ve zkratkách M MOR, MA MO nebo MA MOR (Marchio Moraviae), znakem země je šachovaná orlice.
