Velká francouzská revoluce

Velká francouzská revoluce byla přeměna Francie z absolutistické monarchie v republiku v letech 1789 až 1799. Svrhla krále, zrušila výsady šlechty a změnila i peníze: přinesla papírové assignáty, které se znehodnotily téměř na nulu, a roku 1795 desetinný frank rozdělený na sto centimů.

Historie

Bezprostřední příčinou byl státní bankrot. Královská pokladna se vyčerpala válkami a podporou americké revoluce, pokusy o daňovou reformu narážely na odpor privilegovaných stavů, a tak Ludvík XVI. roku 1789 svolal generální stavy. Zástupci třetího stavu se prohlásili za Národní shromáždění a odmítli se rozejít.

14. července 1789 dobyla pařížská lidová bouře Bastilu – pevnost s hrstkou vězňů, zato se zásobou střelného prachu a se symbolickým významem, který ji přežil. Ještě téhož roku shromáždění zrušilo feudální povinnosti a přijalo Deklaraci práv člověka a občana.

Monarchie skončila po neúspěšném útěku krále a po útoku na Tuilerie v srpnu 1792. Republika vyhlášená v září vzápětí čelila válce s koalicí evropských států a vnitřní krizi. Následovalo období teroru, kdy revoluční tribunál posílal na popraviště nejen šlechtu, ale i vlastní vůdce; roku 1793 byl popraven král, roku 1794 padl i Robespierre.

Po termidorském převratu převzalo moc direktorium, které se ale neudrželo. Revoluci uzavřel roku 1799 státní převrat generála Napoleona Bonaparta. Přesto zůstalo trvalé dědictví: rovnost před zákonem, občanský zákoník, metrická soustava a představa národa jako zdroje moci.

Revoluce a peníze

Revoluce zdědila prázdnou pokladnu a řešila ji zabavením církevního majetku. Proti němu vydávala assignáty – papírové poukázky, které měly být kryté prodejem těchto pozemků. Jakmile jich stát začal tisknout víc, než kolik měl co prodávat, jejich hodnota se zhroutila. Ke konci 90. let už byly prakticky bezcenné a lidé se vraceli ke kovu.

Na mincích je vidět, jak rychle se politika měnila. Ražby z let 1791 a 1792 ještě nesou Ludvíka XVI., ale s novým opisem roi des François – král Francouzů místo krále Francie, tedy panovník lidu, ne země. Po vyhlášení republiky mizí panovník úplně a nastupují revoluční symboly, včetně letopočtů podle nového republikánského kalendáře, kde se roky počítají od vzniku republiky.

Trvalým výsledkem byl frank, zavedený roku 1795 jako desetinná měna sto centimů. Nahradil starou soustavu livrů a sous a s úpravou z doby Napoleona vydržel Francii až do zavedení eura. Sběratelsky je celé období vděčné právě tou proměnlivostí: v rozmezí deseti let se na mincích vystřídal král, republika i konzulát.