Sol

Sol je současná měna Peru s kódem PEN, dělená na 100 céntimů; název zároveň označuje historickou francouzskou jednotku známou také jako sou. Oba významy spolu přímo nesplývají. Peruánský sol byl zaveden roku 1991 jako nuevo sol, zatímco francouzský sol patřil k systému livrů a denierů.

Historie

Slovo sol má v měnových dějinách dva významné, ale oddělené okruhy. Francouzský sol pochází z latinského solidus a v běžné výslovnosti se změnil na sou. V předdesetinném účetním systému odpovídalo 12 denierů jednomu sou a 20 sous jedné livre, tedy 240 denierů jedné účetní libře.

Ve středověku byly livre a sou často především účetní jednotky, zatímco skutečně raženým základem byl denier. Později se objevily mince vyjadřující hodnotu solů a jejich násobků. Hodnotový vztah závisel na konkrétní měnové soustavě, například tournois nebo parisis, a měnil se reformami a znehodnocováním.

Francouzská revoluce zavedla desetinný frank dělený na 100 centimů. Starý systém livre–sou–denier byl formálně opuštěn, slovo sou však přežilo v hovorovém jazyce jako označení drobné mince nebo peněz obecně. Historický sol proto nelze ztotožnit s dnešním nominálem jedné konkrétní mince bez uvedení země a období.

V Peru se název sol používal už od 19. století. Po období měny inti a vysoké inflace byl roku 1991 zaveden nuevo sol v rámci stabilizace měnového systému. Dělí se na 100 céntimů a jeho mezinárodní kód je PEN. Od roku 2015 byl oficiální název zkrácen z nuevo sol na sol.

Peruánský název odkazuje na španělské slovo pro slunce a současně navazuje na starší národní měnovou tradici. Moderní bankovky a mince vydává Centrální rezervní banka Peru. Při katalogizaci se francouzský historický sol a peruánský současný sol vedou jako samostatné typy.

Výklad hesla Sol musí rozlišovat dobové označení od pozdějšího odborného názvu. Současníci nemuseli používat stejnou terminologii jako dnešní katalogy a jeden výraz mohl v různých zemích znamenat odlišnou věc. Proto se vždy uvádí místo, období a druh pramene, z něhož určení vychází.

Důležitou část poznání tvoří písemné a hmotné prameny. Úřední dokument zachycuje právní záměr, účet praktické plnění a dochovaný předmět technologický výsledek. Žádný z nich není sám úplným obrazem. Spolehlivý popis porovnává jejich data a otevřeně označuje mezery v dochování.

Pozdější literatura často převzala působivý příběh, který zjednodušuje více příčin do jediné události. Moderní bádání proto kontroluje chronologii, význam dobových slov a nezávislost použitých svědectví. Rozdílné odborné závěry nejsou důvodem k náhodnému výběru, ale k přesnému vymezení toho, co lze tvrdit jistě.

Pro českého čtenáře je užitečné zachovat ustálený český název a při prvním výskytu doplnit původní termín. Překlad nemá vytvářet zdání instituce nebo technologie, která v dané době neexistovala. Srovnání s moderním pojmem může pomoci, jen pokud jsou současně popsány zásadní rozdíly.

V numismatickém a sběratelském prostředí se Sol může objevit na minci, medaili, bankovce, listině nebo v provenienčním záznamu. Samotná časová shoda spojení nedokazuje. Přímou vazbu potvrzuje opis, emitent, objednávka, archivní dokument nebo bezpečně doložený původ konkrétního předmětu.

Hodnota historického dokladu nespočívá jen ve vzácnosti. Podstatná je čitelnost rozhodujících znaků, úplnost kontextu a možnost ověřit předchozí vlastnictví. Čištění, doplnění nebo nepopsaná restaurace mohou odstranit informace. Katalog má proto oddělit popis stavu od historické interpretace.

Peruánský sol a historický francouzský sou

Moderní peruánské mince nesou státní znak, název centrální banky, nominál a různé kulturní motivy. Bankovky používají významné osobnosti, přírodní a archeologické náměty i soudobé bezpečnostní prvky. Pro určení se zaznamená rok, série, podpisy a označení „nuevo sol“ nebo „sol“.

U francouzských ražeb se kontroluje, zda hodnota vychází ze systému livre tournois či jiného místního počítání. Nápis typu sols nebo sous může označovat násobek, nikoli samostatnou základní minci stejné hmotnosti ve všech obdobích.

Stejný zápis „1 sol“ tedy může znamenat moderní peruánskou minci nebo historický francouzský účetní a mincovní nominál. Země, emitent a datum jsou povinné údaje, bez nichž je určení neúplné.

Při určování se nejprve zaznamená materiál, rozměr, hmotnost, technika, opis a všechny značky. Údaje se porovnávají s katalogem pro konkrétní místo a období. Podobnost hlavního motivu nestačí, protože pozdější kopie často přebírají obraz, ale mění hranu, písmo nebo výrobní postup.

Provenience se skládá z navazujících dokladů: starých soupisů, aukčních záznamů, sbírkových štítků, faktur a fotografií. Certifikát bez dohledatelného vydavatele není důkazem. Každá mezera se má přiznat a nesmí být nahrazena příběhem, který nelze ověřit.

Digitální fotografie má zachytit celek i detail v kolmém a šikmém světle. U mince se přidává hrana, u listiny vazba, pečeť a zadní strana. Barevné úpravy a měřítko se uvádějí, aby další badatel mohl rozlišit skutečný znak od stínu nebo komprese obrazu.