Ludvík XVI.

Ludvík XVI. byl francouzský král v letech 1774 až 1792 a poslední panovník starého režimu. Revoluce ho sesadila a 21. ledna 1793 byl popraven gilotinou v Paříži. Jeho zlaté louisdory a stříbrné écu patří k nejsbíranějším francouzským mincím; po roce 1791 na nich stojí opis král Francouzů.

Historie

Na trůn nastoupil roku 1774 ve dvaceti letech a zdědil zemi s vyčerpanou pokladnou. Byl vzdělaný, zajímal se o zeměpis a zámečnictví, ale postrádal rozhodnost, kterou by krize vyžadovala. Roku 1770 se oženil s rakouskou arcivévodkyní Marií Antoinettou, což mu u francouzské veřejnosti nikdy nepomohlo.

Osudovou se stala podpora americké revoluce. Francie se pomstila Anglii za prohranou sedmiletou válku, ale zaplatila to zadlužením, které už nešlo unést. Pokusy o daňovou reformu ztroskotaly na odporu privilegovaných stavů, a tak král roku 1789 svolal generální stavy poprvé po sto sedmdesáti pěti letech.

Shromáždění se prohlásilo za Národní shromáždění a moc se králi vysmekla z rukou. V červnu 1791 se rodina pokusila uprchnout ze země; zadrželi je ve Varennes a přivezli zpět jako zajatce. Ludvík ještě přijal ústavu a vládl jako konstituční monarcha, ale po útoku na Tuilerie v srpnu 1792 bylo království zrušeno.

Konvent ho soudil jako „občana Ludvíka Capeta" za spiknutí proti svobodě národa. Rozsudek smrti prošel těsnou většinou a 21. ledna 1793 byl popraven na dnešním náměstí Svornosti. Jeho poprava rozhodla o tom, že revoluce už nemá cestu zpět, a přivedla proti Francii koalici evropských monarchií.

Mince Ludvíka XVI.

Za jeho vlády se razily klasické nominály starého režimu: zlatý louis d'or a stříbrné écu o šesti librách, doplněné drobnými mincemi z billonu a mědi. Na líci je králova hlava s opisem LUD·XVI·D·G·FR·ET·NAV·REX, tedy z Boží milosti král Francie a Navarry, na rubu korunovaný znak s liliemi.

Revoluce se propsala i do mincí, a proto se u tohoto panovníka dobře pozná, jak politika mění peníze. Po přijetí ústavy roku 1791 se změnil opis: král už není z Boží milosti králem Francie, ale králem Francouzů – ROI DES FRANÇOIS – a znak nahradil svazek prutů se symboly nové moci. Ražby z let 1792 a 1793 už nesou letopočty revolučního počítání.

Zvláštní kapitolou jsou assignáty, papírové peníze kryté zabaveným církevním majetkem, které stát vydával od roku 1789. Znehodnotily se během několika let téměř na nulu a jsou dnes běžně dostupným, ale historicky vděčným sběratelským materiálem – ukazují, jak rychle se dá důvěra v peníze rozpustit.