Marie Antoinetta
Marie Antoinetta byla francouzská královna v letech 1774 až 1792, rakouská arcivévodkyně a nejmladší dcera Marie Terezie. Do Versailles se provdala ve čtrnácti letech, po pádu monarchie skončila ve vězení v pařížském Templu a 16. října 1793 byla popravena gilotinou ve věku sedmatřiceti let.
| Narození | 2. listopadu 1755, Vídeň |
|---|---|
| Úmrtí | 16. října 1793, Paříž |
| Francouzskou královnou | 1774–1792 |
| Rod | Habsbursko-lotrinský |
| Manžel | Ludvík XVI. |
Historie
Narodila se 2. listopadu 1755 ve Vídni jako Maria Antonia, patnácté dítě Marie Terezie a Františka I. Štěpána Lotrinského. Její sňatek byl součástí obratu rakouské zahraniční politiky, kterým Habsburkové vyměnili tradiční nepřátelství s Francií za spojenectví proti Prusku. V květnu roku 1770 se ve Versailles provdala za následníka trůnu, budoucího Ludvíka XVI.; jí bylo čtrnáct, jemu patnáct.
Královnou se stala roku 1774. U dvora nikdy nezdomácněla – posměšně jí říkali l'Autrichienne, tedy Rakušanka, a její nákladný život na zámečku Petit Trianon se stal terčem pamfletů. Přezdívka Madame Déficit ji spojila se stavem státní pokladny, přestože ta se hroutila hlavně kvůli válkám a francouzské podpoře americké revoluce.
Pověst jí zlomila aféra s náhrdelníkem roku 1785. Podvodnice koupila jménem královny drahocenný šperk, aniž o tom Marie Antoinetta věděla. Soud ji z podvodu vyvinil, ale veřejnost uvěřila opaku – panovnice ztratila poslední zbytky důvěry.
Po vypuknutí revoluce roku 1789 přinutil pochod pařížských žen královskou rodinu opustit Versailles a přesídlit do Paříže. Pokus o útěk ze země v červnu 1791 skončil zadržením ve Varennes a rozhodl o tom, jak bude na monarchii nahlíženo dál. Po pádu království v srpnu 1792 byla rodina uvězněna v pařížském Templu, v lednu 1793 byl popraven Ludvík XVI. a v říjnu téhož roku po dvoudenním procesu i královna.
Výrok o koláčích a další legendy
Věta „Když nemají chleba, ať jedí koláče" se Marii Antoinettě připisuje neprávem. Jean-Jacques Rousseau ji zaznamenal jako výrok jisté „velké princezny" ve Vyznáních, která psal v době, kdy bylo budoucí královně asi deset let a žila ve Vídni. Autorství se na ni přeneslo až později, když se hodilo revoluční propagandě.
Podobný osud měla většina obvinění z jejího procesu. Byla souzena nejen za velezradu, ale i za smyšlenosti, které měly poškodit její čest jako matky. Historikové dnes její roli hodnotí střízlivěji: politicky nezkušená panovnice, která nechápala hloubku krize, ale zdaleka nebyla jejím původcem.
Osobnost Marie Antoinetty patří k nejčastěji zpracovávaným námětům evropské kultury – od dobových rytin přes portréty Élisabeth Vigée Le Brun až po moderní film a pamětní medaile.