Konstitucionalismus
Konstitucionalismus neboli ústavnost je zásada, podle níž se veškerá státní moc řídí ústavou. Ta zaručuje základní práva a rozděluje moc mezi jednotlivé složky státu. V českých zemích se prosazoval od revoluce roku 1848 přes rakouské ústavy až po ústavy Československa a České republiky.
| Význam | vláda podřízená ústavě, dělba moci, ochrana základních práv |
|---|---|
| První ústava v rakouské monarchii | Pillersdorfova ústava, 25. dubna 1848; účinnosti nenabyla |
| Prosincová ústava | 21. prosince 1867; platila v Předlitavsku do zániku monarchie |
| Ústavní listina Československé republiky | 29. února 1920, zákon č. 121/1920 Sb. |
| Zrušení vedoucí úlohy KSČ | ústavní zákon č. 135/1989 Sb., listopad 1989 |
| Ústava České republiky | 16. prosince 1992 |
Historie
Myšlenka vlády omezené právem má kořeny mimo jiné v anglické Magna charta z roku 1215, roku 1787 přijaly psanou ústavu Spojené státy americké. V habsburské monarchii otevřela cestu k ústavě revoluce roku 1848. Pillersdorfova (dubnová) ústava z 25. dubna 1848 vycházela z belgické ústavy z roku 1831 a zaručovala mimo jiné rovnost před zákonem a svobodu vyznání, tisku a petice. Po květnových nepokojích byla prohlášena za prozatímní a účinnosti nikdy nenabyla. Ústavodárný říšský sněm, který od listopadu 1848 zasedal v Kroměříži, připravil vlastní návrh ústavy, ani ten však v platnost nevstoupil.
Kroměřížský sněm byl 7. března 1849 násilně rozpuštěn a téhož dne byla vyhlášena oktrojovaná Březnová, podle ministra vnitra Stadionova ústava. Stanovila rovnoprávnost všech národů říše, rovnost před zákonem a zrušení poddanství, účinnosti však také nenabyla. Silvestrovské patenty ji 31. prosince 1851 zrušily a panovník opět vládl absolutisticky.
Říjnový diplom roku 1860 a Únorová ústava roku 1861 obnovily konstituční systém. Vznikla Říšská rada jako dvoukomorový parlament a zemské sněmy s omezenými pravomocemi. České země získaly zemský sněm volený podle kuriového systému, který zvýhodňoval velkostatkáře. Čeští poslanci bojovali pasivní rezistencí a později obstrukcemi za federalizaci monarchie a české státní právo.
Prosincová ústava z 21. prosince 1867 byla odpovědí na rakousko-uherské vyrovnání. Tvořilo ji sedm ústavních zákonů a až na jeden platila jen pro Předlitavsko. Říšská rada se díky ní stala skutečným parlamentem a základní zákon o všeobecných právech občanů zaručil svobodu vyznání, osobní svobodu i rovnost před zákonem. České země zůstaly součástí Předlitavska, což české politické elity považovaly za porušení historického státního práva. Fundamentální články z roku 1871 měly přinést státoprávní vyrovnání Čech s Vídní, nebyly však uskutečněny.
Ústavní listina Československé republiky, přijatá 29. února 1920, zavedla parlamentní demokracii s dvoukomorovým Národním shromážděním, nezávislými soudy včetně ústavního soudu a katalogem základních práv. Úvodní odstavec převzala z ústavy Spojených států. Ochranu menšin upravovala podle Saint-germainské smlouvy a jazykový zákon vydaný spolu s ní připustil menšinový jazyk v soudních okresech, kde jeho mluvčí tvořili nejméně 20 % obyvatel.
Mnichovská dohoda a druhá republika znamenaly krizi ústavnosti. Na podzim 1938 získaly ústavními zákony autonomii Slovensko a Podkarpatská Rus a stát se od 23. listopadu 1938 jmenoval Česko-Slovenská republika. Zmocňovací zákon z prosince 1938 umožnil vládě a prezidentovi vládnout bez parlamentu. Protektorát Čechy a Morava formálně zachovával některé ústavní instituce, fakticky však šlo o okupační režim.
Košický vládní program a dekrety prezidenta republiky vytvořily provizorní ústavní rámec obnoveného Československa. Ústava 9. května z roku 1948 formálně zachovávala některé demokratické instituce, ačkoli skutečná moc náležela komunistické straně. Socialistická ústava z 11. července 1960 výslovně zakotvila vedoucí úlohu KSČ a parlamentarismus nahradila zásadou jednoty státní moci. Ústavním zákonem o československé federaci z roku 1968 vznikl federativní stát.
Po sametové revoluci byla ústavním zákonem č. 135/1989 Sb. z ústavy odstraněna vedoucí úloha KSČ a od dubna 1990 se stát jmenoval Česká a Slovenská Federativní Republika. Listina základních práv a svobod z ledna 1991 obnovila katalog lidských práv. Ústava České republiky z 16. prosince 1992 vytvořila parlamentní demokracii s dvoukomorovým parlamentem, nezávislým Ústavním soudem a dělbou moci.
Ústava a veřejné finance
Ústavní omezení moci se týká i majetku a státních peněz. Základní zákon o všeobecných právech občanů z roku 1867 prohlásil vlastnictví za nedotknutelné. Ústava České republiky svěřuje projednání a schválení státního rozpočtu a státního závěrečného účtu výhradně Poslanecké sněmovně; jejich návrhy podává vláda.
Ústava zároveň vymezuje Českou národní banku jako ústřední banku státu, jejímž hlavním cílem je péče o cenovou stabilitu. Do její činnosti lze zasahovat pouze na základě zákona; její postavení a působnost podrobně upravuje zákon.
