Zmocňovací zákon

Zmocňovací zákon je norma přenášející zákonodárnou pravomoc na výkonnou moc; nejčastěji se míní německý zákon z 23. března 1933. Umožnil Hitlerově vládě přijímat zákony bez Reichstagu i v rozporu s ústavou. Byl klíčovým krokem při zničení výmarské demokracie a nastolení nacistické diktatury.

Historie

Adolf Hitler byl jmenován říšským kancléřem 30. ledna 1933. Po požáru Reichstagu prezidentské nařízení z 28. února pozastavilo základní práva a umožnilo masové zatýkání komunistů a dalších odpůrců.

Návrh nazvaný Zákon k odstranění nouze lidu a říše vyžadoval dvoutřetinovou většinu, protože měnil ústavní rovnováhu. Komunističtí poslanci byli uvězněni nebo vyloučeni, část sociálních demokratů pronásledována a budovu obklopovaly oddíly SA a SS.

Dne 23. března hlasovala proti pouze přítomná SPD vedená Ottou Welsem. Strany středu a pravice zákon podpořily. Prezident jej podepsal a 24. března byl vyhlášen.

Vláda mohla vydávat zákony bez parlamentního projednání a odchýlit se od ústavy. Následovalo zrušení odborů, zákaz či rozpuštění stran a centralizace zemí. Zákon byl formálně časově omezen, ale nacistický Reichstag jej opakovaně prodloužil až do konce režimu. Legální forma hlasování nezpochybňuje násilí, zastrašování a odstranění opozice, které přijetí umožnily.

Hlasování 23. března 1933 a právní důsledky

Zmocňovací zákony existovaly i v jiných obdobích, proto se u německého případu uvádí rok 1933 a oficiální název Gesetz zur Behebung der Not von Volk und Reich.

Výsledek hlasování nelze popsat jako svobodný souhlas plně fungujícího parlamentu. Mandáty komunistů byly zneplatněny, poslanci byli pronásledováni a hlasování probíhalo pod nátlakem.

Dokument, medaile nebo propagandistický předmět se katalogizuje s jasným označením nacistického původu. Portrét Hitlera není sám textem zákona; rozhoduje vydání říšského zákoníku nebo ověřený opis.