Zmocňovací zákon

Zmocňovací zákon je norma přenášející zákonodárnou pravomoc na výkonnou moc; nejčastěji se míní německý zákon z 23. března 1933. Umožnil Hitlerově vládě přijímat zákony bez Reichstagu i v rozporu s ústavou. Byl klíčovým krokem při zničení výmarské demokracie a nastolení nacistické diktatury.

Historie

Adolf Hitler byl jmenován říšským kancléřem 30. ledna 1933. Po požáru Reichstagu prezidentské nařízení z 28. února pozastavilo základní práva a umožnilo masové zatýkání komunistů a dalších odpůrců.

Návrh nazvaný Zákon k odstranění nouze lidu a říše vyžadoval dvoutřetinovou většinu, protože měnil ústavní rovnováhu. Komunističtí poslanci byli uvězněni nebo vyloučeni, část sociálních demokratů pronásledována a budovu obklopovaly oddíly SA a SS.

Dne 23. března hlasovala proti pouze přítomná SPD vedená Ottou Welsem. Strany středu a pravice zákon podpořily. Prezident jej podepsal a 24. března byl vyhlášen.

Vláda mohla vydávat zákony bez parlamentního projednání a odchýlit se od ústavy. Následovalo zrušení odborů, zákaz či rozpuštění stran a centralizace zemí. Zákon byl formálně časově omezen, ale nacistický Reichstag jej opakovaně prodloužil až do konce režimu. Legální forma hlasování nezpochybňuje násilí, zastrašování a odstranění opozice, které přijetí umožnily.

Výklad hesla Zmocňovací zákon musí rozlišovat dobové označení od pozdějšího odborného názvu. Současníci nemuseli používat stejnou terminologii jako dnešní katalogy a jeden výraz mohl v různých zemích znamenat odlišnou věc. Proto se vždy uvádí místo, období a druh pramene, z něhož určení vychází.

Důležitou část poznání tvoří písemné a hmotné prameny. Úřední dokument zachycuje právní záměr, účet praktické plnění a dochovaný předmět technologický výsledek. Žádný z nich není sám úplným obrazem. Spolehlivý popis porovnává jejich data a otevřeně označuje mezery v dochování.

Pozdější literatura často převzala působivý příběh, který zjednodušuje více příčin do jediné události. Moderní bádání proto kontroluje chronologii, význam dobových slov a nezávislost použitých svědectví. Rozdílné odborné závěry nejsou důvodem k náhodnému výběru, ale k přesnému vymezení toho, co lze tvrdit jistě.

Pro českého čtenáře je užitečné zachovat ustálený český název a při prvním výskytu doplnit původní termín. Překlad nemá vytvářet zdání instituce nebo technologie, která v dané době neexistovala. Srovnání s moderním pojmem může pomoci, jen pokud jsou současně popsány zásadní rozdíly.

V numismatickém a sběratelském prostředí se Zmocňovací zákon může objevit na minci, medaili, bankovce, listině nebo v provenienčním záznamu. Samotná časová shoda spojení nedokazuje. Přímou vazbu potvrzuje opis, emitent, objednávka, archivní dokument nebo bezpečně doložený původ konkrétního předmětu.

Hodnota historického dokladu nespočívá jen ve vzácnosti. Podstatná je čitelnost rozhodujících znaků, úplnost kontextu a možnost ověřit předchozí vlastnictví. Čištění, doplnění nebo nepopsaná restaurace mohou odstranit informace. Katalog má proto oddělit popis stavu od historické interpretace.

Databázový záznam má obsahovat standardizovaný název, používané varianty, časové a zeměpisné určení a odkazy na ověřitelné autority. Nejistý údaj se zapisuje jako odhad nebo rozmezí, nikoli jako přesné číslo. Tím zůstane heslo použitelné i po zpřesnění výzkumu.

Hlasování 23. března 1933 a právní důsledky

Zmocňovací zákony existovaly i v jiných obdobích, proto se u německého případu uvádí rok 1933 a oficiální název Gesetz zur Behebung der Not von Volk und Reich.

Výsledek hlasování nelze popsat jako svobodný souhlas plně fungujícího parlamentu. Mandáty komunistů byly zneplatněny, poslanci byli pronásledováni a hlasování probíhalo pod nátlakem.

Dokument, medaile nebo propagandistický předmět se katalogizuje s jasným označením nacistického původu. Portrét Hitlera není sám textem zákona; rozhoduje vydání říšského zákoníku nebo ověřený opis.

Při určování se nejprve zaznamená materiál, rozměr, hmotnost, technika, opis a všechny značky. Údaje se porovnávají s katalogem pro konkrétní místo a období. Podobnost hlavního motivu nestačí, protože pozdější kopie často přebírají obraz, ale mění hranu, písmo nebo výrobní postup.

Provenience se skládá z navazujících dokladů: starých soupisů, aukčních záznamů, sbírkových štítků, faktur a fotografií. Certifikát bez dohledatelného vydavatele není důkazem. Každá mezera se má přiznat a nesmí být nahrazena příběhem, který nelze ověřit.

Digitální fotografie má zachytit celek i detail v kolmém a šikmém světle. U mince se přidává hrana, u listiny vazba, pečeť a zadní strana. Barevné úpravy a měřítko se uvádějí, aby další badatel mohl rozlišit skutečný znak od stínu nebo komprese obrazu.

Odborný popis odděluje pozorování od závěru. Formulace „nese značku“ popisuje skutečnost, zatímco určení autora, dílny nebo události je interpretace. Pokud existují dvě přijímané možnosti, uvedou se obě s důvodem, proč zatím nelze jednu bezpečně vyloučit.