Rakousko-uherské vyrovnání

Rakousko-uherské vyrovnání (německy Ausgleich, maďarsky kiegyezés) z roku 1867 proměnilo Rakouské císařství v dualistickou monarchii Rakousko-Uhersko. Měna zůstala společná, ale Uhry od roku 1868 razily vlastní mince s maďarskými opisy a uherským znakem, v Kremnici se značkou K. B.
| Rok | 1867 |
|---|---|
| Hlavní vyjednavači | Ferenc Deák a Gyula Andrássy starší za Uhry, Friedrich Ferdinand von Beust za Rakousko |
| Uherská korunovace | František Josef I. a Alžběta Bavorská, Budín, 8. června 1867 |
| Rakouský zákon o společných záležitostech | 21. prosince 1867, součást Prosincové ústavy |
| Společné záležitosti | zahraniční věci, vojsko a ministerstvo financí pro tyto výdaje |
| Celní a obchodní spolek | 24. prosince 1867, obnovovaný po deseti letech |
| Měna | společná: zlatý rakouské měny, od roku 1892 koruna |
| Uherské mincovny od roku 1868 | Kremnice (K. B.) a Alba Iulia (GY. F.) |
Historie
Cestu k vyrovnání otevřely porážky habsburské monarchie. Po potlačení uherské revoluce let 1848–1849 vládla Vídeň Uhrám centralisticky. Po prohrané válce v Itálii roku 1859 vydal František Josef I. 20. října 1860 Říjnový diplom, který fakticky obnovoval starou uherskou ústavu, a 26. února 1861 Únorovou ústavu pro celou říši. Uherský sněm odmítl vyslat zástupce do vídeňské Říšské rady a v srpnu 1861 byl rozpuštěn. Jednání se obnovila v prosinci 1865 a rozhodla je porážka Rakouska v prusko-rakouské válce, zejména v bitvě u Hradce Králové 3. července 1866.
Za Uhry vedl jednání Ferenc Deák, za Rakousko ministr Friedrich Ferdinand von Beust. Panovník 17. února 1867 jmenoval uherským ministerským předsedou hraběte Gyulu Andrássyho staršího a obnovila se uherská ústava z roku 1848 s drobnými změnami. 8. června 1867 byli František Josef I. a Alžběta Bavorská v Matyášově chrámu v Budíně korunováni uherským králem a královnou. Na rakouské straně vyrovnání zakotvil zákon o společných záležitostech z 21. prosince 1867, součást Prosincové ústavy.
Monarchie se tím rozdělila na dva státy s vlastními parlamenty, vládami a právními řády, spojené osobou panovníka, císaře rakouského a krále uherského. Hranicí mezi nimi byla řeka Litava, odtud názvy Předlitavsko a Zalitavsko; české země připadly k Předlitavsku. Společné zůstaly zahraniční věci, vojsko a ministerstvo financí pro tyto výdaje. Hospodářské ujednání a celní spolek se sjednávaly na deset let a jejich obnova opakovaně vyvolávala ústavní krize. Postavení dalších národů monarchie vyrovnání nezlepšilo, což vyvolalo napětí zejména se Slovany; Chorvatsko dostalo vlastní úpravu uhersko-chorvatskou dohodou roku 1868.
Mince a měna po vyrovnání
Vyrovnání měnu nerozdělilo. Celní a obchodní spolek obou polovin říše z 24. prosince 1867 ponechal rakouskou měnu, tedy zlatý o 100 krejcarech, jako zemskou měnu i pro Uhry. Na mincích se však dualismus projevil hned. Od roku 1868 razily uherské mincovny vlastní typy: dukát se stojícím králem v korunovačním šatě se žezlem a jablkem, stříbro s hlavou panovníka a opisem FERENCZ JÓZSEF A. CSÁSZÁR a na rubu uherský znak se svatoštěpánskou korunou, kterou drží dva okřídlení géniové, s opisem MAGYAR ORSZÁG AP. KIRÁLYA. Měď nesla opis MAGYAR KIRÁLYI VÁLTÓ PÉNZ, královské uherské drobné peníze. Mincovny se značily K. B. (Körmöczbánya, Kremnice) a GY. F. (Gyulafehérvár, Alba Iulia). Koncem roku 1869 dostaly uherské mince nový rub se spojeným znakem Uher, Sedmihradska, Chorvatska, Slavonie a Dalmácie a opisem MAGYAR KIRÁLYSÁG.
Bankovky pro celou monarchii vydávala dál Privilegovaná rakouská národní banka; roku 1878 se jako opožděný důsledek vyrovnání přejmenovala na Rakousko-uherskou banku s hlavními ústavy ve Vídni a v Budapešti. Korunová měna z roku 1892 zachovala společnou soustavu: uherská koruna (korona) se dělila na 100 fillérů a náklady úpravy měny neslo Rakousko ze 70 % a Uhry ze 30 %. Kremnice si značku K. B. ponechala na mincích ze všech kovů, kdežto Vídeň značku A vypustila už roku 1872.
