Alžběta Bavorská
Alžběta Bavorská, známá jako Sisi, byla rakouská císařovna a uherská královna, manželka Františka Josefa I. Žila v letech 1837 až 1898, s dvorní etiketou se nikdy nesžila, podporovala rakousko-uherské vyrovnání roku 1867 a v září 1898 ji na ženevském nábřeží zavraždil italský anarchista.
| Narození | 24. prosince 1837, Mnichov |
|---|---|
| Úmrtí | 10. září 1898, Ženeva |
| Císařovnou | 1854–1898 |
| Rod | Wittelsbachové |
| Manžel | František Josef I. |
Historie
Narodila se 24. prosince 1837 v Mnichově jako dcera vévody Maxmiliána Josefa v Bavorsku. Vyrůstala na venkovském zámku Possenhofen ve výchově, která byla na poměry vládnoucího rodu nezvykle volná – jezdila na koni, toulala se v přírodě a psala básně.
Roku 1853 doprovázela starší sestru Helenu do Bad Ischlu, kde se měla Helena zasnoubit s Františkem Josefem I. Císař si ale vybral patnáctiletou Alžbětu. Svatba se konala v dubnu 1854 ve Vídni a se svatbou začaly potíže: dvorní etiketa, kterou vymáhala císařova matka Žofie, novou císařovnu svazovala a první tři děti jí byly odebrány z přímé péče.
Politicky se prosadila jednou, zato zásadně. Měla vřelý vztah k Uhrám a jejich jazyku a v jednáních, která vedla k rakousko-uherskému vyrovnání roku 1867, podporovala uherskou stranu. Za to ji Uhři přijali jako svou – v Budíně byla společně s manželem korunována uherskou královnou.
Od 60. let trávila stále víc času mimo Vídeň: Madeira, Korfu, Anglie, Uhry. Udržovala si přísný režim cvičení a hladovek, měřila si pas a vlasy jí sahaly po kotníky. Rodinné tragédie ji dolomily – roku 1889 spáchal její syn, korunní princ Rudolf, sebevraždu v Mayerlingu. Od té doby nosila jen černou.
10. září 1898 ji v Ženevě na cestě k lodi ubodal pilníkem italský anarchista Luigi Lucheni. Zemřela ve věku šedesáti let; napadení si nejprve ani nevšimla a zhroutila se až na palubě. Její smrt uzavřela řadu úmrtí, která z Františka Josefa udělala symbol osobního neštěstí na trůně.
Podoba Sisi na mincích a medailích
Na oběžných mincích monarchie se Alžběta neobjevila. Zlatníky, koruny i haléře nesly portrét císaře Františka Josefa I., protože ražba byla výsadou panovníka, ne panovnického páru. Sběratel, který hledá Sisi na dobové minci, ji tam nenajde – a nabídka, která něco takového slibuje, si zaslouží pozornost.
Její podobu zachycují medaile a plakety, dobové pamětní ražby ke svatbě a ke korunovaci a v moderní době pamětní mince a medaile připomínající výročí jejího narození a smrti. Sběratelsky sem patří i vídeňské upomínkové předměty z přelomu století, kdy se z císařovny stala postava, kterou si publikum zamilovalo víc mrtvou než živou.