Centime

Centime je setina franku. Zavedl ho jako novou jednotku francouzský zákon ze 7. dubna 1795, který rozdělil frank na 10 decimů a 100 centimů. Centimy razila Francie až do přechodu na euro, Belgie od roku 1832 a ve francouzsky mluvící části Švýcarska se tak dodnes nazývá setina švýcarského franku.

Historie

Francouzská revoluce nahradila livru tournois s jejím dělením na sous a deniery desetinnou soustavou. Zákon z 18. germinalu roku III (7. dubna 1795) určil, že měnovou jednotkou republiky je frank a dělí se na 10 decimů neboli 100 centimů. Mince podle tohoto zákona se ale nerazily a první mince ve francích přišly až v roce 1796.

Lidé zůstali zvyklí na velikost starého sou. První pokus s pětigramovou bronzovou mincí za 5 centimů z roku 1795 neuspěl a nahradila ji mince o hmotnosti 10 gramů, které v letech 1796 až 1801 vzniklo přes 180 milionů kusů. Pět centimů se tak ustálilo jako jeden sou a pětifranku se ještě začátkem 20. století říkalo „sto sous“.

Zákon ze 6. května 1852 stáhl z oběhu staré drobné mince a nahradil je bronzovými mincemi 1, 2, 5 a 10 centimů s poprsím Napoleona III. Belgie převzala francouzský vzor roku 1832 a její první měděné centimy nesly belgického lva a heslo L'union fait la force. Švýcarsko sjednotilo měnu mincovním zákonem z roku 1850; ve francouzštině se setina franku nazývá centime, v němčině Rappen a v italštině centesimo.

Francie přešla 1. ledna 1960 na nový frank v hodnotě 100 starých. S přechodem na euro francouzský a belgický centime zanikly, francouzština však slovo centime používá i pro setinu eura – doporučila to francouzská terminologická komise roku 1997 a belgická jazyková rada roku 2001.

Kde se centime používá

Kromě švýcarského franku je centime setinou alžírského dináru, marockého dirhamu, haitského gourde a franků CFA a CFP. Dřív dělil i franky Lucemburska, Monaka a francouzských kolonií. V dalších jazycích se setina měny jmenuje podobně – céntimo ve Španělsku, centesimo v Itálii a cent ve Spojených státech.