Měnová unie
Měnová unie je forma ekonomické integrace dvou či více států s volným pohybem zboží, služeb, kapitálu a pracovních sil, jejímž vyvrcholením je nahrazení národních měn jednou společnou měnou působící na celém teritoriu a plné přenesení národní měnové suverenity členských zemí na nadnárodní úroveň.
| Latinská měnová unie | měnová konvence z 23. prosince 1865; Belgie, Francie, Itálie, Švýcarsko |
|---|---|
| Skandinávská měnová unie | založena 5. května 1873 (Dánsko, Švédsko), Norsko od 1875; zlatá koruna |
| Eurozóna | euro v bezhotovostním styku od 1. ledna 1999, v hotovosti od 1. ledna 2002; měnovou politiku řídí Evropská centrální banka |
| Česko-slovenská měnová unie | 1. ledna – 7. února 1993, společná koruna československá |
Historie
Koncept měnových unií vznikl v 19. století spolu s rozvojem mezinárodního obchodu a potřebou zjednodušení platebních mechanismů mezi zeměmi. Prvními úspěšnými pokusy byly Latinská měnová unie (1865-1927) spojující Francii, Belgii, Itálii a Švýcarsko kolem stříbrného a zlatého standardu, a Skandinávská měnová unie (1873-1914) zahrnující Dánsko, Švédsko a Norsko. Latinská měnová unie původně sjednocovala bimetalický standard zlata a stříbra; Skandinávská měnová unie vycházela ze zlatého standardu. Obě umožňovaly oběh mincí mezi členskými zeměmi. Ve 20. století se myšlenka měnové integrace znovu objevila v rámci evropského sjednocovacího procesu. Evropský měnový systém (EMS) založený v roce 1979 představoval důležitý krok k vytvoření společné evropské měny, která byla završena zavedením eura v roce 1999 jako účetní jednotky a 2002 jako hotovosti.
Měnová integrace může mít různý rozsah. Evropský měnový systém před zavedením eura používal pevné, ale upravitelné centrální kurzy a pásma kolísání. Přepočítací koeficienty měn vstupujících do eura byly neodvolatelně stanoveny až při jeho zavedení. Úplná měnová unie je charakteristická tím, že národní měny jsou zcela zrušeny a jediným zákonným platidlem je společná měna, nejčastěji v podobě bankovek a mincí. Krokem k úplné měnové unii je vytvoření společné centrální banky, která nahrazuje národní centrální banky v řízení měnové politiky. Moderním příkladem úplné měnové unie je eurozóna, kde euro zcela nahradilo národní měny členských států a Evropská centrální banka řídí jednotnou měnovou politiku. Výhodami měnové unie jsou eliminace kurzových rizik, snížení transakčních nákladů a posílení ekonomické integrace.