Mincovní stopa
Mincovní stopa je zákonný předpis, který určuje hmotnost a obsah drahého kovu mince. Udává se počtem kusů ražených z jedné hřivny ryzího kovu: konvenční stopa z roku 1753 dávala z kolínské hřivny ryzího stříbra (233,856 g) 10 tolarů neboli 20 zlatníků, proto se jí říká také dvacetizlatková.
| Co určuje | hmotnost mince a obsah drahého kovu v ní |
|---|---|
| Jak se vyjadřuje | počtem kusů z hřivny ryzího kovu, např. 20zlatková stopa |
| Kolínská hřivna | 233,856 g, základ říšské, lipské i konvenční stopy |
| Říšská stopa 1566 | 9 tolarů z hřivny ryzího stříbra |
| Lipská stopa 1690 | 12 tolarů neboli 18 zlatých z hřivny ryzího stříbra |
| Konvenční stopa 1753 | 10 tolarů neboli 20 zlatníků z hřivny ryzího stříbra |
| Rakouská měna 1857 | 45 zlatých z 500 g ryzího stříbra |
| Říšský dukát | 67 kusů z hřivny zlata ryzosti 23 karátů 8 grénů, kus 3,490 g |
Historie
Počet mincí z hřivny se dá sledovat už u středověkých ražeb a jeho růst ukazuje, jak se mince zhoršovala. Za českého krále Vratislava II. se z hřivny o hmotnosti 210 g razilo 344 denárů, za českého knížete Vladislava I. už téměř 2 000. Z pražské hřivny o hmotnosti 253 g se zpočátku razilo 64 pražských grošů.
V Říši stanovilo nařízení z roku 1566 pro říšský tolar stopu 9 tolarů z kolínské hřivny ryzího stříbra. Pro drobné mince byla říšská stopa příliš drahá a nedodržovala se, a tak v 17. století vznikly stopy lehčí. Roku 1667 přijaly v Zinně kurfiřtské Sasko a Braniborsko pro drobné mince stopu 10½ tolaru z hřivny. Lipská mincovní stopa z roku 1690 šla na 12 tolarů, počítaných v mincích po dvou třetinách tolaru, tedy na 18 zlatých. Prusko přešlo roku 1750 na 14 tolarů z hřivny.
Rakousko opustilo lipskou stopu roku 1747 a 7. listopadu 1750 zavedlo 20zlatkovou stopu, podle níž se z kolínské hřivny ryzího stříbra razilo 10 tolarů po 2 zlatých. Roku 1753 ji smlouvou převzalo Bavorsko a od té doby se jmenovala konvenční; na ní stála konvenční měna. Bavorsko konvenci po roce vypovědělo a od roku 1755 počítalo konvenční zlatník za 1 zlatý 12 krejcarů. Ze stejných mincí tak vycházelo na hřivnu 24 zlatých v účtech a od roku 1760 tuto 24zlatkovou stopu převzala většina jihoněmeckých a západoněmeckých zemí. Vídeňská mincovní smlouva z roku 1857 nahradila hřivnu celní librou o 500 g: spolkový tolar se razil po 30 kusech z libry ryzího stříbra a rakouská měna z téže libry 45 zlatých.
Jak mincovní stopu číst
Čím více kusů se z hřivny razí, tím méně stříbra obsahuje jeden kus a tím je stopa „lehčí“. Tolar podle 9tolarové stopy obsahoval 25,984 g ryzího stříbra, tolar podle 12tolarové stopy jen 19,488 g.
U stříbrných mincí stopa počítá s ryzím kovem, mince sama je ale ze slitiny. Lipská stopa razila 13½ zlatého z hřivny stříbra ryzosti 12 lotů, tedy 750/1000, což odpovídá 18 zlatým z hřivny ryzího stříbra. Obsah drahého kovu v minci se nazývá zrno, celková hmotnost stříž. Záleží také na tom, z jaké hřivny se počítá: rakouských 20 zlatých z kolínské hřivny odpovídalo 24 zlatým z těžší vídeňské hřivny.
Některé mince mají stopu přímo v opisu. Jihoněmecké konvenční tolary nesou například nápis X EINE FEINE MARK (deset z hřivny ryzího kovu), pruské tolary čtrnáctitolarové stopy XIV EINE FEINE MARK. Rakouské konvenční mince jej nemají; od předchozích ražeb je odlišuje malý křížek za letopočtem.