Cenný papír

Cenný papír je listina, se kterou je právo spojeno tak, že je po vydání cenného papíru bez ní nelze uplatnit ani převést; v zaknihované podobě jde o záznam v evidenci. V Česku ho vymezuje § 514 občanského zákoníku. Patří sem například akcie, dluhopisy, směnky, šeky či podílové listy.

Historie

Cenný papír vznikl z potřeby spojit právo s věcí, kterou lze předat z ruky do ruky. Když se obchod rozšířil za hranice místních trhů a začal pracovat s úvěrem, závazky a podíly, přestala stačit ústní dohoda. Listina se stala důkazem, kdo má nárok na plnění, a zároveň usnadnila převod práva na dalšího držitele.

Postupně se ustálily různé typy. Směnky a šeky souvisely s platebním stykem a úvěrem, akcie s financováním podnikání a podílem na zisku, dluhopisy s půjčkami státu či firem. Mezníkem se stala Nizozemská Východoindická společnost, založená 20. března 1602, jedna z prvních akciových společností na světě. Její podíly mohl koupit kterýkoli občan Nizozemské republiky a obchodovalo se s nimi na trhu, z něhož vznikla amsterodamská burza.

Ve 20. století se velká část cenných papírů přesunula z fyzické podoby do evidence. Dříve se akcie a dluhopisy tiskly na ozdobném papíře s podpisy a kupony, dnes je vlastnictví často jen elektronickým zápisem. V Česku vede evidenci zaknihovaných cenných papírů Centrální depozitář cenných papírů. Starší, již neplatné listiny se staly předmětem sběratelství, kterému se říká skripofilie.

Formy, převod a sběratelské listiny

Cenný papír může znít na doručitele, na řad, nebo na jméno. Papír na doručitele se převádí pouhým předáním, papír na řad rubopisem (indosamentem) a předáním, papír na jméno uvádí jméno oprávněného přímo ve svém textu. Zaknihovanou podobu mohou mít jen zastupitelné cenné papíry.

U historických akcií a dluhopisů rozhoduje o sběratelské hodnotě vzácnost, grafické zpracování, stav a historický význam vydávající společnosti nebo státu. Hodnotu ovlivňují i znehodnocovací značky, kterými byla listina po zániku práva označena.