Kutnohorská mincovna
Kutnohorská mincovna byla přední královská mincovna Českého království, která v letech 1300–1726 razila ve Vlašském dvoře v Kutné Hoře. Vznikla s měnovou reformou Václava II. a zavedením pražského groše a ze stříbra z kutnohorských dolů razila pražské groše, tolary i drobnou minci.
| Období činnosti | 1300–1726 |
|---|---|
| Sídlo | Vlašský dvůr v Kutné Hoře |
| Založení | Václav II., reforma 1300 – zavedení pražského groše |
| Tolarové ražby | od 1543 |
| Značky mincmistrů | povinné od 1573 |
| Poslední panovník | Karel VI. |
| Poslední mincmistr | Jan František Weyer (1716–1726) |
| Zrušení mincovny | 1727 |
Historie
Kutnohorská mincovna vznikla díky bohatým stříbrným ložiskům, která se v okolí Kutné Hory těžila již v 70. letech 13. století. Václav II. roku 1300 vydal horní zákoník Ius regale montanorum a provedl měnovou reformu, která zavedla těžkou stříbrnou minci – pražský groš dělený na 12 parvů. Do Vlašského dvora byly soustředěny všechny dosud pracující mincovny království. Dvůr sloužil zároveň jako občasné sídlo panovníka; jméno Vlašský dvůr (Curia Gallica) je poprvé doloženo roku 1401.
V letech 1305–1310 se v Kutné Hoře zřejmě nerazilo. Ražbu obnovil Jan Lucemburský, za Karla IV. přibyly tlusté groše a z konce jeho vlády je znám první mincmistr, Jan Rotlev. Jakost grošů přitom postupně klesala. Nejméně kvalitní byly ražby Václava IV., které nesly jméno Václav III.; roku 1384 nahradily parvy jednostranné peníze v hodnotě 1/7 groše.
Po vypuknutí husitských válek roku 1419 se ražba grošů přerušila a mincovna dlouho razila jen drobné jednostranné horské peníze. Pražský groš obnovil až roku 1469 Jiří z Poděbrad. Vladislav II. Jagellonský jej razil ve velkém množství a od let 1482–1483 přidal malé a bílé peníze. Za Ferdinanda I. skončila ražba grošů lehkým pražským grošem z přelomu let 1547 a 1548. Roku 1543 byla zavedena ražba tolaru a jeho dílů a od roku 1573, s návratem k tolarové měně, museli mincmistři ražby označovat svými značkami.
Za Rudolfa II. produkce kutnohorské mincovny výrazně stoupla, zatímco mincovna v Jáchymově upadala. Vznikly i násobné tolary a desetidukát z roku 1603. Po roce 1600 se však začal projevovat úpadek dolování a s ním i pokles ražby. V letech 1619–1620 zde razili čeští stavové a Fridrich Falcký. Za dlouhé (kiprové) mince v letech 1620–1623 vzniklo nejvíce druhů nominálů v dějinách mincovny, protože se jejich hodnota s inflací rychle měnila. Po kaládě roku 1623 se mincovna vrátila k plnohodnotným tolarovým nominálům. Roku 1635 ji na pět měsíců zastavilo obsazení města švédským vojskem a roku 1643 nerazila jedenáct měsíců po vydrancování Švédy.
Od počátku vlády Leopolda I. těžba opět upadala a mincovna razila hlavně drobné mince. Za Josefa I. a Karla VI. se stav dolů zlepšil, poslední tolar z Kutné Hory je ale z roku 1712. Roku 1726 byla ražba definitivně ukončena a o rok později byla mincovna ve Vlašském dvoře zrušena. Objekt byl v letech 1893–1897 novogoticky přestavěn podle návrhu Ludvíka Láblera.
Vlašský dvůr a provoz mincovny
Mince se razily ve šmitnách, dílnách na nádvoří Vlašského dvora. Nad jejich vchody byly znaky původních mincovních míst, z nichž se dochovaly znaky Litoměřic, Písku, Kladska, Jihlavy, Opavy a Mostu. Severní křídlo ukrývalo sklady mědi a dřevěného uhlí, v patře archiv, účtárnu a kanceláře mincmistra a vardajna. Pod kaplí byla pokladnice na drahý kov a nově vyražené mince. Roku 1578 byly šmitny v jižním a západním křídle zvýšeny o patro.
Nejznámější ražbou mincovny je pražský groš, který se tu razil od roku 1300 do roku 1548 s přestávkou v husitském období. Vedle něj vznikaly parvy, peníze a haléře, od 16. století tolary a jejich díly, zlatníky a krejcarové nominály, výjimečně i dukáty. Ražby z doby po roce 1573 lze díky značkám přiřadit ke konkrétním mincmistrům.
