Kiprová ražba

Kiprová ražba, také nazývaná dlouhá mince nebo kiprování, byla masová produkce znehodnocených mincí se sníženým obsahem drahého kovu v letech 1621-1623 v zemích habsburské monarchie. Tato měnová katastrofa způsobila první hyperinflaci v evropských dějinách, zruinovala hospodářství českých zemí po bitvě na Bílé hoře a umožnila spekulantům nashromáždit obrovské majetky na úkor zbídačeného obyvatelstva.

Historie

Kiprová ražba vznikla jako způsob, jak rychle získat prostředky pro vedení třicetileté války a zároveň obohatit loajální šlechtu na úkor poražených českých stavů. Název pochází od německého "kippen, wippen" (houpat se), tedy vratká měna. Po porážce českého stavovského povstání v roce 1620 císař Ferdinand II. čelil obrovským finančním problémům - musel platit žoldnéřská vojska, odměnit věrné katolické šlechtice a financovat pokračující válku. Řešením se stalo pronajmutí mincovního regálu soukromému konsorciu, které získalo monopol na ražbu mincí v českých, moravských a dolnorakouských mincovnách.

Hlavními aktéry kiprového konsorcia byli Albrecht z Valdštejna, budoucí generalissimus císařské armády, Karel z Lichtenštejna, císařský místodržící v Čechách, Pavel Michna z Vacínova a nizozemský bankéř Hans de Witte. Tito podnikatelé získali právo razit mince s drasticky sníženým obsahem stříbra. Zatímco kvalitní mince obsahovaly 14 lotů stříbra z 16 možných, ryzost hrubších kiprových mincí klesla až asi na 2 loty. Rozdíl představoval obrovský zisk pro konsorcium. Systém fungoval následovně: konsorcium skupovalo za nově ražené nekvalitní mince konfiskované statky českých emigrantů, staré kvalitní mince a stříbro. Toto stříbro pak přetavovali a razili z něj mnohem větší množství nových mincí se sníženým obsahem kovu.

Důsledky byly katastrofální. Během dvou let bylo vyraženo obrovské množství nekvalitních mincí, což vedlo k rychlé inflaci. Ceny základních potravin vzrostly desetinásobně, řemeslníci a obchodníci zkrachovali, protože museli přijímat bezcenné mince, ale jejich dodavatelé požadovali kvalitní peníze. Obyvatelstvo odmítalo kiprové mince, vznikl černý trh s dobrými starými mincemi. Hospodářství českých zemí se zhroutilo, mnoho měst zbankrotovalo. Jedinými vítězi byli členové konsorcia - Valdštejn získal frýdlantské vévodství velikosti čtvrtiny Čech, Lichtenštejn rozsáhlé statky na Moravě. V roce 1623 byl císař nucen ukončit kiprování a provést měnovou reformu, ale škody byly nevratné.

Kiprové mince a jejich ražba

Kiprové mince se razily ve všech českých a moravských mincovnách - v Praze, Kutné Hoře, Českých Budějovicích, Jáchymově a dalších městech. Kiprové mince se razily v hrubých nominálech 150, 60 a 48 krejcarů i v drobnějších hodnotách. Mince byly rozpoznatelné podle nekvalitního provedení - byly často křivé, s nezřetelnou ražbou a měly našedlou barvu kvůli vysokému obsahu mědi. Říkalo se jim "dlouhá mince", protože trvalo dlouho, než se dala spočítat jejich skutečná hodnota.

Mincovny pracovaly na plný výkon, razilo se dnem i nocí. Technologie ražby byla zjednodušena pro maximální rychlost produkce - používaly se nekvalitní střížky, opotřebovaná razidla se neměnila, kontrola kvality neexistovala. Mincmistři dostávali provize podle množství vyražených mincí, ne podle kvality. Některé mincovny razily až 100 tisíc kusů denně. Celkově bylo vyraženo odhadem přes miliardu kiprových mincí. Paradoxně dnes patří kiprové mince mezi vyhledávané numismatické předměty právě pro svou historickou významnost jako svědkové první evropské hyperinflace. Nejvzácnější jsou větší nominály jako kiprové tolary, které se razily pouze krátce.