Valdštejnové
Valdštejnové jsou starobylý český šlechtický rod, větev Markvarticů, doložený od 13. století. Nejvýznamnějším členem byl Albrecht z Valdštejna (1583–1634), vévoda frýdlantský a císařský vojevůdce třicetileté války, který ve vlastních mincovnách v Jičíně a Zaháni razil mince se svým portrétem.
| Původ | větev Markvarticů, jméno podle hradu Valdštejn |
|---|---|
| Nejznámější člen | Albrecht z Valdštejna |
| Život | 1583–1634 |
| Titul | vévoda frýdlantský |
| Smrt Albrechta | zavražděn v Chebu 25. února 1634 |
| Ražby | vlastní mince, početní peníze a medaile |
| Mincovny | Jičín (1626–1634), Zaháň (letopočty 1629–1631) |
| Rod po roce 1634 | pokračuje dodnes, většina členů žije v Rakousku |
Historie
Valdštejnové patří k domácí šlechtě, jejíž kořeny sahají do středověku. Jsou větví Markvarticů, doložených už ve 12. století, a jméno nesou podle hradu Valdštejn u Turnova, založeného ve druhé polovině 13. století. Rod se v průběhu staletí rozvětvil a držel řadu statků v různých částech Čech. Evropský věhlas mu přinesl v době třicetileté války Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna (1583–1634). Narodil se v Heřmanicích v českobratrské rodině, roku 1604 vstoupil do císařského vojska a poté přestoupil ke katolictví.
Za stavovského povstání přešel i s pokladnou moravských stavů na stranu císaře Ferdinanda II. Po porážce povstání vytvořil v severovýchodních Čechách souvislou doménu z více než šedesáti panství, roku 1624 se stal říšským knížetem a roku 1625 frýdlantským vévodou. V čele císařských vojsk zvítězil roku 1626 u Desavy, roku 1628 získal Zaháň a o rok později Meklenbursko. Roku 1630 byl odvolán; když se válka obrátila v císařův neprospěch, Ferdinand II. ho znovu povolal do čela armády s nebývalými pravomocemi a roku 1632 se Valdštejn střetl se Švédy u Lützenu. Proti vévodovi vzniklo spiknutí ve vlastním vojsku a 25. února 1634 byl s císařovým souhlasem zavražděn v Chebu. Jeho rozsáhlý majetek byl zkonfiskován a rozdělen mezi císařské generály.
Sídelním městem panství měl být Jičín, kde vévoda budoval svou rezidenci. Rod Albrechtův pád přečkal: katoličtí Valdštejnové byli roku 1628 povýšeni do hraběcího stavu a příbuzným zůstala menší část jeho statků. Pražským arcibiskupem byl v letech 1675–1694 Jan Bedřich z Valdštejna, který dal přestavět zámek v Duchcově na rodovou rezidenci; další větev sídlila v Mnichově Hradišti. Rod žije dodnes.
Mincovnictví Valdštejnů a ražby
Numismaticky jsou Valdštejnové spojeni především s mincovní činností Albrechta z Valdštejna. Mincovní právo mu císař udělil spolu s dalšími privilegii a vévoda razil ve dvou mincovnách. Jičínskou mincovnu měl ve vlastní správě; pracovala v letech 1626–1634 a vedli ji mincmistři Reick (1626–1630) a Šebestián Steinmüller (1630–1634). Mincovnu v Zaháni pronajímal; nese letopočty 1629–1631 a razila hlavně tříkrejcary.
Ražby zahrnovaly desetidukáty, pětidukáty, dvoudukáty a dukáty, dvoutolary, tolary, půltolary a čtvrttolary, tříkrejcary (groše) a půlkrejcary; vedle nich početní peníze a medaile. Protože surovinové zdroje panství byly omezené, razilo se hlavně z pagamentu, tedy ze starého kovu určeného k přetavení. Mince s vévodovým obrazem a tituly měly především reprezentativní význam. V běžném oběhu se uplatnily jen tříkrejcary, které obě mincovny razily ve velkém. Tolary z roku 1626 nesly zprvu opis DOMINUS PROTECTOR MEVS, ještě téhož roku nahrazený opisem SACRI ROMANI IMPERII PRINCEPS.
Po vévodově zavraždění byla jičínská mincovna zrušena a jeho ražby rychle staženy z oběhu. Proto jsou s výjimkou tříkrejcarů všechny jičínské ražby vysoce vzácné; známa je i řada padělků jičínských tolarů a početních peněz. Další členové rodu už mince nerazili. Jan Josef hrabě z Valdštejna (1684–1731) nechal ve vídeňské mincovně razit stříbrnou medaili připomínající starobylé tradice rodu.
