Lichtenštejnové

Lichtenštejnové jsou šlechtický rod původem z Rakouska, který od 13. století držel rozsáhlé majetky na Moravě a později i v Čechách a ve Slezsku. Karel I. z Lichtenštejna získal roku 1608 knížecí titul a od roku 1614 razil vlastní mince v Opavě. Od roku 1719 rod vládne knížectví Lichtenštejnsko.

Historie

Rod Lichtenštejnů pochází z Dolních Rakous a jméno má podle hradu Liechtenstein jižně od Vídně. Poprvé je zmíněn ve 12. století Hugo z Lichtenštejna. Roku 1249 získal Jindřich I. z Lichtenštejna od Přemysla Otakara II. Mikulov a od té doby byla jižní Morava těžištěm rodových držav.

Zlomovým okamžikem byl počátek 17. století. Karel I. z Lichtenštejna přestoupil roku 1599 ke katolictví a 20. prosince 1608 byl povýšen do dědičného knížecího stavu – jako první v zemích Koruny české. Roku 1613 dostal v léno Opavské knížectví a roku 1623 Krnovské. Po bitvě na Bílé hoře byl královským místodržícím v Čechách a předsedal mimořádnému soudu nad účastníky stavovského povstání. Byl také členem mincovního konsorcia, jehož ražba znehodnocené „dlouhé mince“ vedla ke státnímu bankrotu roku 1623; za odměnu a jako úhradu půjček získal řadu konfiskovaných statků. Tím položil základ hospodářské síly rodu.

Rodu dlouho chybělo území bezprostředně podřízené císaři, které by mu zajistilo místo mezi říšskými knížaty. Kníže Jan Adam I. Ondřej z Lichtenštejna proto koupil roku 1699 panství Schellenberg a roku 1712 Vaduz. Císař Karel VI. je 23. ledna 1719 spojil v říšské knížectví Lichtenštejnsko. S koncem Svaté říše římské roku 1806 se knížectví stalo suverénním státem, i když těžiště majetku a života rodu zůstávalo v habsburských zemích.

Lednice a Valtice byly až do roku 1945 hlavními centry lichtenštejnských panství na Moravě; kníže Alois I. Josef z Lichtenštejna dal podnět k úpravám dnešního Lednicko-valtického areálu. V roce 1945 byl majetek rodu v Čechách a na Moravě zkonfiskován na základě dekretu prezidenta republiky č. 12; kníže proti tomu neúspěšně protestoval. Po knížeti Františku Josefovi II. z Lichtenštejna, který vládl v letech 1938–1989, nastoupil Hans Adam II.

Mince Lichtenštejnů

Mincovní právo udělil Karlu I. z Lichtenštejna císař Rudolf II. roku 1607. Poprvé ho kníže využil roku 1614 v mincovně v Opavě, kde se razily dukáty a jejich násobky, tolary a jejich násobky, půltolary, dvacetníky, trojníky (groše) a krejcary. Jeho syn Karel Eusebius razil vedle unikátního tolaru hlavně trojníky a krejcary; opavská ražba skončila roku 1629 na zásah císaře Ferdinanda II. Další lichtenštejnské mince se razily už jen ve Vídni a v Norimberku – tolary a půltolary roku 1728, za Františka Josefa I. z Lichtenštejna roku 1778 dukát, tolar, půltolar a dvacetník.

Jan II. z Lichtenštejna razil ve Vídni spolkový tolar (1862) a v rámci měnové unie s Rakouskem zlaté desetikoruny a dvacetikoruny a v letech 1900–1915 stříbrné pětikoruny, dvoukoruny a koruny. Lichtenštejnové jsou tak prakticky jediným šlechtickým rodem, jehož mincovní právo trvá dodnes. Dnešní Lichtenštejnsko platí švýcarským frankem. Stříbrné frankové mince Jana II. z roku 1924 ještě obíhaly; dnešní vlastní mince, hlavně pamětní zlaté a stříbrné emise, vydává pro sběratele a v oběhu se nepoužívají.