5 koruna

5 koruna je česká oběžná mince z poniklované oceli o hmotnosti 4,8 g a průměru 23 mm, v oběhu od 9. června 1993. Na rubu nese stylizovaný Karlův most s Vltavou, na líci českého lva. Autorem návrhu je akademický sochař a medailér Jiří Harcuba, který navrhl i další nominály české řady.

Historie

Pětikoruna patří k nominálům, které u nás obíhaly nepřetržitě přes celé 20. století a přitom pokaždé z jiného kovu. Za Rakouska-Uherska šlo o velkou stříbrnou minci, v první republice se razila z niklu a později z mědiniklu, za protektorátu ze zinku – kov se měnil podle toho, co bylo zrovna dostupné a co si stát mohl dovolit.

Právě na pětikoruně je proto vidět hospodářský vývoj století. Vzácný stříbrný nominál z monarchie ustoupil levnějším slitinám, ve válečných letech se sáhlo po nejlacinějším kovu vůbec a v poválečném období se ustálila hliníková a mědiniklová ražba. Sběratelsky je to vděčná řada: jeden nominál, mnoho podob.

Zvláštní postavení mají zinkové ražby protektorátu. Zinek je měkký a špatně odolává korozi, takže dochované kusy bývají v horším stavu než mince z jiných období; pěkně zachovaný exemplář je proto vzácnější, než by odpovídalo původnímu nákladu.

Dnešní česká pětikoruna vznikla roku 1993 jako součást nové mincovní řady, kterou navrhoval Jiří Harcuba – akademický sochař a medailér, jehož rukopis nesou i další nominály. Motiv Karlova mostu s Vltavou patří k nejlépe rozpoznatelným prvkům české měny.

Co u pětikoruny rozhoduje o ceně

U současné české pětikoruny platí totéž co u ostatních oběžných mincí: cenu určuje náklad ročníku. Většina let je zcela běžná, ale několik ročníků má výrazně nižší náklad a v neobíhaném stavu se za ně platí násobky nominálu. Letopočet je proto první, co je potřeba přečíst.

Zajímavější než současné ražby bývají pro sběratele starší pětikoruny. Rakousko-uherské stříbrné nominály mají hodnotu už kvůli obsahu kovu, prvorepublikové ražby se sbírají po ročnících a protektorátní zinek je zajímavý stavem. U všech tří skupin rozhoduje zachovalost mnohem víc než u moderních mincí.

Ocelové jádro dnešní mince má jeden praktický důsledek: je magnetická a citlivá na vlhko. Poniklování ji chrání, ale jakmile se poškodí – škrábancem nebo dlouhým pobytem ve vlhku – ocel pod ním začne korodovat. Neobíhané kusy proto patří do suchého uložení, ne do sklepa.