2 koruna
2 koruna je vedle dvacetikoruny jediná česká oběžná mince, která není kulatá – má tvar jedenáctihranu o průměru 21,5 mm a hmotnosti 3,7 g. Razí se z poniklované oceli a v oběhu je od 9. června 1993. Netradiční tvar má praktický důvod: mnohoúhelník se dá rozeznat po hmatu. Na rubu nese velkomoravskou ozdobu z 9. století.
| V oběhu od | 9. června 1993 |
|---|---|
| Materiál | ocel galvanicky poniklovaná |
| Hmotnost | 3,7 g |
| Průměr | 21,5 mm |
| Tvar | jedenáctihran |
| Hrana | zaoblená, hladká |
Historie
Dvoukoruna se u nás objevuje od počátku 20. století a stejně jako ostatní drobné nominály prošla celou řadou kovů. Rakousko-uherská dvoukoruna byla stříbrná, první republika dvoukorunu nerazila a československé ražby z let 1947–1948 a 1972–1992 byly z mědiniklu.
Dnešní česká dvoukoruna z roku 1993 se od předchůdců liší nejnápadněji tvarem. Jedenáctihran nebyl zvolen pro efekt: mnohoúhelníkové mince se dobře rozeznávají hmatem, což pomáhá nevidomým i každému, kdo šátrá v peněžence. Podobný princip používá řada zemí – britská padesátipence nebo australská padesátka jsou také mnohoúhelníkové.
Motivem rubu je velkomoravská gombíková ozdoba, tedy šperk z 9. století. Je to jediná česká oběžná mince, která odkazuje k tak starému období, a spolu s lvem na líci tvoří spojení nejstarší a nejnovější státnosti.
Na co si dát u dvoukoruny pozor
Jako u ostatních českých oběžných mincí rozhoduje o hodnotě náklad konkrétního ročníku. Několik let má náklad výrazně nižší než ostatní a v neobíhaném stavu se za ně platí mnohonásobek nominálu; drtivá většina ročníků je ale zcela běžná a má hodnotu dvou korun.
Ocelové jádro pod niklem má tutéž slabinu jako u pětikoruny: když se pokovení poruší, ocel koroduje.
