Mincovní konsorcia
Mincovní konsorcia jsou sdružení finančníků, obchodníků a šlechticů, která si smlouvou s panovníkem pronajala mincovny a ražbu mincí za nájemné. V českých zemích je nejznámější konsorcium Hanse de Witteho, které v letech 1622–1623 zaplavilo Čechy, Moravu a Dolní Rakousy znehodnocenou dlouhou mincí.
| Příklad v českých zemích | konsorcium Hanse (Jana) de Witteho |
|---|---|
| Smlouva | 18. 1. 1622, se svolením Ferdinanda II. |
| Členové | Hans de Witte, Jakub Baševi, Karel I. z Lichtenštejna, Albrecht z Valdštejna, Pavel Michna z Vacínova, František z Ditrichštejna a další |
| Rozsah | pronájem téměř všech vládních mincoven v Čechách, na Moravě a v Dolních Rakousích |
| Nabízený roční nájem | 6 milionů zlatých |
| Důsledek | dlouhá (kiprová) mince, státní bankrot – kaláda, patent z 28. 12. 1623 |
Historie
Panovník, který držel mincovní právo, mohl mincovnu na určitou dobu pronajmout podnikateli – nájemci mince (pachtýři) – za dohodnutou částku. Nájemce chtěl z ražby vydělat, a pronájem proto často vedl ke zhoršení jakosti mincí a k poškození hospodářství celé země. U některých menších států a měst se pronajímání mincoven udrželo až do 19. století. Mincovní konsorcium je pronájem, v němž místo jednoho nájemce vystupuje sdružení více společníků.
Nejznámějším případem ve střední Evropě je konsorcium, které uzavřelo smlouvu s císařem Ferdinandem II. 18. ledna 1622. Za společníky jednal pražský obchodník a bankéř nizozemského původu Hans de Witte, k dalším členům patřili bankéř Jakub Baševi, místodržitel Karel I. z Lichtenštejna, Albrecht z Valdštejna, Pavel Michna z Vacínova a kardinál František z Ditrichštejna. Konsorcium převzalo mincovny v Čechách, na Moravě a v Dolních Rakousích i se stroji, budovami a zásobami stříbra, smělo zakládat nové mincovny a získalo výhradní právo vykupovat neražené stříbro i pagament. Vymohlo si také zákaz vývozu mincí ražených před rokem 1620 a zákaz oběhu cizích mincí. Císaři nabídlo roční nájem 6 milionů zlatých.
Ražit se měly tolary (dvouzlatníky) po 150 krejcarech, zlatníky po 75 krejcarech a půlzlatníky po 37,5 krejcarech. Smlouva však dodržena nebyla: mince obsahovaly jen pětinu až sedminu stříbra, které jim podle dohody náleželo. Konsorcium platilo touto znehodnocenou mincí, mimo jiné při nákupu konfiskovaných statků, a jeho členové velmi zbohatli.
Měna i hospodářství Českého království se rozvrátily. Císařským patentem z 28. prosince 1623 byl vyhlášen státní bankrot – kaláda; v Čechách ocenil 60-, 70- i 75krejcar shodně na 10 krejcarů. Poté se obnovila ražba mince dobrého zrna. Hans de Witte po pádu Albrechta z Valdštejna roku 1630 ztratil možnost úvěrů a 11. září 1630 se ve svém pražském domě oběsil.
Mince konsorcia a jejich určení
Ražby z doby konsorcia se označují jako dlouhá mince, protože trvalo dlouho, než se dopočítalo jejich skutečné hodnoty. Užívá se pro ně i výraz kiprové ražby, odvozený z německého kippen a wippen (houpat se). Konsorcium samo se na mincích neuvádí; nesou jméno a titul Ferdinanda II. jako ostatní zeměpanské ražby. Přiřazení k jeho provozu vychází z mincovny a letopočtu – v přehledu mincmistrů olomoucké mincovny stojí pro léta 1622–1623 místo mincmistra přímo konsorcium de Witteho.
