Ditrichštejnové
Ditrichštejnové byli šlechtický rod původem z Korutan, který roku 1575 získal jihomoravské panství Mikulov a roku 1624 knížecí titul. Kardinál František z Ditrichštejna obnovil roku 1608 mincovní právo olomouckých biskupů, další členové rodu razili vlastní mince ve Štýrském Hradci a ve Vídni. Po meči rod vymřel roku 1864.
| Původ | Korutany, rod doložen v 11. století |
|---|---|
| Hlavní sídlo na Moravě | Mikulov, od roku 1575 |
| Knížecí titul | 1624, kardinál František z Ditrichštejna |
| Erb | dva stříbrné vinařské nože se zlatými rukojeťmi |
| Biskupské ražby | kardinál František z Ditrichštejna, mincovní právo olomouckých biskupů potvrzené 5. ledna 1608, mincovny Kroměříž, Brno a Olomouc |
| Vlastní mincovní právo rodu | 1637, Zikmund Ludvík z Ditrichštejna, mincovna Štýrský Hradec |
| Ražby mikulovské větve | kníže Ferdinand Josef z Ditrichštejna (1636–1698), tolary a dukáty z vídeňské mincovny |
| Vymření po meči | 1864, kníže Mořic z Ditrichštejna |
Historie
Rod Ditrichštejnů pochází z Korutan, kde u Feldkirchenu stojí hrad Dietrichstein; písemně je doložen už v 11. století. Zikmund z Ditrichštejna (1484–1533) byl stoupencem a přítelem císaře Maxmiliána I. Jeho syn Adam z Ditrichštejna (1527–1590), diplomat a vychovatel synů císaře Maxmiliána II., získal roku 1575 panství Mikulov na jižní Moravě jako částečnou náhradu dluhu, který u něj měl císař. Mikulov se stal hlavním sídlem rodu a Adam ve městě prosazoval návrat ke katolictví.
Nejvýznamnějším členem rodu byl Adamův syn František z Ditrichštejna (1570–1636). Roku 1599 se stal kardinálem a olomouckým biskupem, od roku 1621 byl moravským gubernátorem a zemským hejtmanem a roku 1624 získal knížecí titul. Mikulovský hrad přestavěl na zámeckou rezidenci a roku 1631 do Mikulova uvedl piaristy, jejichž zdejší kolej byla první mimo Itálii.
Kardinálovým dědicem se stal jeho synovec Maxmilián z Ditrichštejna (1596–1655), který po něm převzal i knížecí titul. Byl moravským zemským hejtmanem a v letech 1650–1655 nejvyšším hofmistrem císařského dvora. Ferdinand Josef z Ditrichštejna (1636–1698) se roku 1682 stal nejvyšším hofmistrem císařského dvora a tajným konferenčním ministrem císaře Leopolda I. a v úřadu zůstal až do smrti.
Rod vymřel po meči roku 1864 smrtí knížete Mořice z Ditrichštejna; majetek si rozdělily čtyři dcery jeho bratra Josefa. Jméno, knížecí titul a erb Ditrichštejnů převzal Alexandr Mensdorff-Pouilly, manžel jedné z nich, Alexandriny. Roku 1868 ho císař František Josef I. povýšil na knížete z Ditrichštejna na Mikulově. Tato větev vymřela po meči roku 1964.
Mincovnictví Ditrichštejnů
Kardinál František z Ditrichštejna dosáhl u císaře Rudolfa II. uznání starobylého mincovního práva olomouckých biskupů; privilegium bylo potvrzeno 5. ledna 1608. Biskupské mince razil nejprve v Kroměříži, po bělohorské porážce stavů v Brně a v Olomouci. Vedle dukátů a jejich násobků až po desetidukát dal razit tolary, dvoutolary i trojtolary, drobné mince od půlkrejcaru po 3krejcar vznikaly jen v Kroměříži.
Vlastní rodové mincovní právo udělil roku 1637 císař Ferdinand III. hraběti Zikmundu Ludvíkovi z Ditrichštejna († 1664), který razil zlaté a stříbrné mince ve Štýrském Hradci. Ve stejné mincovně razili také Zikmund Helfrid (1636–1698) a Karel Ludvík z Ditrichštejna (1673–1732). Z mikulovské větve razil vlastní mince jen kníže Ferdinand Josef: ve vídeňské mincovně vznikly jeho tolary a dukáty včetně desetidukátu, dukáty nesou letopočet 1696. Na líci je jeho poprsí s parukou a řádem Zlatého rouna a opis FERD. S. R. I. PRINCEPS A DIETRICHSTEIN, na rubu rodový znak pod knížecím kloboukem. Později již mikulovská větev mincovní právo nevyužila.
